Marek na Open Praha 2008 – 🏆 turnaje

Již potřetí za sebou jsem ze zúčastnil turnaje Open Praha. Nechci vůbec spekulovat, že bych tam hájil barvy DDM, pač to by nebylo pro náš klub lichotivé renomé. Na druhou stranu lituji, že tak dobrý turnaj (ze zápočtem na FIDE ELO) nemá z našeho klubu víc účastníků. Jedná se asi o jeden z nejlepších pravidelně pořádaných turnajů v našem hlavním městě, jak po stránce organizace ze strany agentury AVE-KONTAKT, tak letos i po stránce obsazení hráči. Letos se to tituly na soupisce hlavního turnaje A „Jihlavanka Open“ (s IM normou) opravdu hemžilo.

Já však, vědom si svých šachových schopností, ani na chvilku o účasti v tomto turnaji neuvažoval a zúčastnil jsem se „ratingového“ turnaje B „Fritz Open“. O to více jsem se obdivoval své loňské soupeřce z B turnaje, kterou jsem loni porazil ve svojí nejlepší partii, jak letos již odvážně zápolí v hlavním turnaji A.

Jak to tak na začátku „švýcarů“ u mě bývá, šel jsem na první kolo s vědomím povinného školení formou výprasku. Navíc jsem kvůli tomu měl přijít o zahajovací zápas „svého“ Céčka (premiérově v druhé třídě), což mě opravdu točilo. Měl jsem bílé a jelikož stále ignoruji po tolika prohraných francouzských, naučit se alespoň základy její teorie, brzo jsem stál slušně řečeno divně. Už od čtvrtého tahu jsem usilovně bránil pika na d4. Naštěstí pro mě jsem vysloveně nepřehlížel, neztrácel tedy materiál. Soupeř navzdory svému ELO 2050 asi zvolil špatný plán, otevřený sloupec „c“ nedůslednou hrou dlouhodobě neopanoval a i když jsem měl asi 12 proti soupeřovým 22 minutám, pustil mě do zjednodušení pozice výměnami většiny figur, a naopak mě nechal přivázat a navíc i zablokovat jeho dvojici střelců mým koněm a pěšcovou strukturou. Piky se moc neměnili, což byla voda na můj mlýn a tak jsem už docela s klidem nabídl remízu, kterou soupeř přijal po kratším přemýšlení. Formidable začátek.

Z euforie z prvního kola jsem měl být záhy vyléčen v kole druhém. Můj soupeř s ELO 1352 hrál bohužel tak jak je i mým oblíbeným zvykem, především bránil a nikam se vůbec nehrnul s tím, že mu plichta stačí a naopak já nic se svými černými v drakovi s malými rošádami nevymyslel. Po výměnách materiálu převážně iniciovaných ze soupeřovi strany a dvou odmítnutí nabídky remízy, jsem ke konci zahrál naprosto zoufale riskantně, takže jsem nakonec musel soupeři za remízu (jak by asi řekla Lenka) „utrhnout ruku“.

Ve třetím kole mě čekal druhý hráč loňského pořadí a zároveň i můj loňský soupeř, jmenovec Zdeňkova oblíbeného soupeře z Klatov - Filip Lacina. Byla to nedělní odpolední partie, a pocit povinné prohry mi trochu kompenzovala dopolední snadná výhra z družstev v Úholičkách. V obou partiích jsem měl bílé, v obou se hrála sicilka a v obou jsem suverénně zahrál velkou rošádu (od pana Laciny jsem za tuto odvahu sklidil při analýze uznání). Zatímco ale ráno v Úholičkách jsem brzo kasíroval figuru, kterou soupeř prakticky musel nechat stát, večer na turnaji jsem si naběhl pod očekávaný útok. Už z minulého ročníku jsem měl z pana Laciny respekt jak se pomalu, trpělivě ale přesně vyrovnal s mojí obrannou hrou a i letos jsem byl nakonec potupně přehrán a „rozebrán“. Myslím, že se tomu v šachové hantýrce také říká postupné utahování šroubů.

Ve čtvrtém kole v pondělí jsem jako na potvoru dostal pana Polifku, pro změnu soupeře z mého prvního ročníku na Open Praha. Na potvoru proto, že zásadně a pouze hraje bílými Birdovo zahájení s přímým útokem proti malé rošádě a já jsem bohužel šel dopoledne do práce a k partii přišel bez přípravy a s klidným vědomím, že posledně se mnou stál na prohru a jen díky mým zkušenostem (resp. nezkušenostem) z mého prvního openu uhrál remis, když jsem si nesmyslně tempnul volným pěšcem místo toho, abych mu šel vyzobat králem piky na druhém křídle. Tentokrát jsem si však špatně vyložil Vaškovy rady, otálel s d5, dostal brzo e4, takže jsem zpanikařil, že nemám prostor, pak jsem ještě trestuhodně v panice a bez soustředění přehlédl pika a už jsem se vezl. Neslavný konec na umačkání soupeřovými voly na královském křídle. Tato prohra opravdu zabolela.

K pátému kolu se bohužel soupeř nedostavil. Jednalo se o dopolední utkání úterního dvojkola, takže mě toto sice mrzelo, ale vzhledem z soupeřovu ELO a odpolední druhé partii jsem půl dne dovolené na zotavenou po „černém pondělí“ nelitoval.

To že na partii potřebuji celodenní volno se hned odpoledne potvrdilo v šestém kole. Připravil jsem se na soupeřovu pircovku. Před partií jsem potom při přátelském rozhovoru o všem možném (Čech žijící v Norsku) se soupeřem utrousil, že má na webu partie, a že obdivuji jak hraje často takové nelehké zahájení černými jako je pircova obrana. Odměnou mi byla soupeřova obměna repertoáru. A co asi na mě zahrál? … no přeci draka! Automaticky tedy dal rošádu na druhou stranu (toto bude asi v sicilkách už můj podmíněný reflex) a i poté se ještě nějakou dobu tahalo podle teorie, tedy kam až mé chatrné znalosti sahají. Hrál jsem nepřesně a nedůrazně. Přesvědčil jsem se také, že se při útoku na královském křídle netahá hned g5 ale nejdříve h5 (při výstavbě s f3). Soupeř mi totiž s naprostým klidem posadil koně na h5 a tím můj útok skončil tak rychle jak začal. Naopak později mi tento jezdec (po přehlédnutí kombinace s výměnou a s vidličkou na dámu) sebral kvalitu na h1. Soupeř tlačil, tlačil a tlačil. Já jsem ale nějak propašoval pěšce přetáhnutím až na a5 a tím také citelně oslabil útok na svého krále, navíc o něj zašprajcoval koně na b6 a nepříjemně ostřeloval těžké figury černého útočící po „c“ sloupci. Soupeř byl lakomý a nechtěl vrátit kvalitu zpět se ziskem pěšce a pokračování útoku. Později si nevzal ani moji dámu s pikem za dvě věže opět na „c“ sloupci. Tou dobou jsem už vážně uvažoval o dalším dvou-taktu, tedy zastavení hodin a vzápětí i potřesení rukou (celkem jsem si toto v turnaji slušně nacvičil). Tak jsem alespoň převedl jezdce zpátky na velice nepříjemné d5, na jeho výsostné místo v týlu nepřítele na b6 posadil střelce a poté co soupeř zahrál naprosto nesmyslný tah Sg7-f8?? dostala jeho královská rodinka „výdle“ (to opravdu nebyla nějaká malá vidlička). Asi se na soupeři projevilo dvojkolo. Na rozdíl ode mě hrál i ráno.

Ve středu jsem hrál moc lehkovážně, opět jsem přispěchal přímo z práce s hlavou plnou IT problémů. Můj soupeř z Kazachstánu, zvící potomka Čingischána, měřil tak sotva polovinu mé výšky a zdaleka ne třetinu mého věku. Ač neměl ještě ELO, znal jsem jeho adekvátní a nepříjemnou hru z kibicování na předních deskách v předchozích kolech. Hrála se moje jediná partie dámským pěšcem na tomto turnaji. Tentokrát jsem černými zahrál poloslovanskou na své poměry docela slušně. Žádný soupeřův útok ani tlak se nekonal. Bohužel jsem se ale nechal soupeřovou rychlou hrou strhnout a navíc s pocitem, že jsem z nejhoršího venku a vyrovnal hru jsem začal nesmyslně kombinovat a po ne-počítání jsem nechal stát naprosto zbytečně figuru a znechucen brzo vzdal. Je to nešachové, já vím, ale říkal jsem si, že se nehrálo o ELO body a že tedy v příštím kole dostanu někoho hratelnějšího.

Trest přišel rychle, soupeřka s ELO 1389 (tedy pouze národním) druhý den na osmé kolo nepřišla. Naštěstí se včas omluvila rozhodčímu, tak jsem nemusel čekat celou hodinu na ostudné přidělení nic neříkajícího kontumačního bodu.

Poslední kolo jsem hrál dnes bílými s panem Bílkem z Oasy. Je to můj první remízový skalp z mého prvního turnaje Open Praha 2006. Tehdy jsem ho zplichtil příšernou anglickou, která se dostala díky Avekontu i do ChessBase. Tehdy stačilo přitlačit a určitě bych se složil. Tentokrát soupeř opravdu přitlačil. Měl jsem bílé a hrála se hra královským pěšcem: 1.e4 e5 2.Jf3 f5 3.Jxe5 Df6 4.d4 d6 5.Jc4 fxe4… tedy Lotyšký gambit jak mi bylo později řečeno. Jak vidno tvořil jsem už od třetího tahu. Navíc s půlhodinou času méně, takové jsem měl zpoždění po kolapsu dopravy v páteční Praze ráno. V partii jsem se na chvilku vymanil s tlaku, získal i snad skromnou poziční výhodu, ale tu jsem vzápětí negoval dobrovolnou výměnou svých dobrých, hrajících figur. Tak jsem se dostal opět pod tlak, tentokrát vedeném po sloupci „e“. Ale svoji urputnou obrannou hrou jsem soupeře tak znechutil, že vyměnil i všechny těžké figury a přešlo se do remízové koncovky střelců rozdílných barev. Takže na závěr alespoň trochu uspokojivá remíza.

Turnaj jsem dohrál s nelichotivým ziskem 2½ bodů ze 7 partií (kontumace soupeřů logicky nepočítám). Pravděpodobně sice získám pár bodů do obou ELO (13 a 14), ale je jasné, že napříště si musím vzít na celý turnaj dovolenou na celý týden, jestli chci mít šanci hrát něco lepšího a dopoledne se připravovat. Literatury na to mám dost. Pro Frantovo potěšení můžu dodat, že jsem ve chvílích volna studoval z jeho příruček kombinací a že to bylo velmi poučné. Díky Franto. Už aby se jelo do Klatov.