Lokomotiva D - DDM A 4½:3½ – 🗼 přebor družstev

Možná ale, že soupeři mysleli s tím výkřikem na Ficovu pozici. Saša udělal chybu a na jeho krále v děravém centru a chybějícího pěšce k tomu byl žalostný pohled. Ještě se zmítal, měl trochu protihru na sloupci f a bílý král také nestál nejlépe, ale na odvrácení prohry to už nestačilo.

O něco veselejší pohled byl na mou šachovnici. Soupeř (1986 elo) mě překvapil skandinávskou a já jsem poněkud riskantně improvizoval s postupem pěšců v centru. Když už jsem nevěděl, jak piky c4 a d4 zachránit před dotírajícími lehkými figurami, vrhnul jsem se do boje tahem d5. Později jsem se od soupeře dozvěděl, že tohle všechno je teorie a že je to za bílého docela nadějný plán. Myslím, že ve vzniklých komplikacích černý nehrál moc dobře a byla z toho vyhraná koncovka s dvojicí střelců na mé straně. Navíc v sobě pozice skrývla spoustu léček, do kterých však černý nespadl. Snažil jsem se hrát tvrdě a nesmlouvavě, ale bohužel nejlepší tahy jsem nenacházel, případně nacházel, ale až o tah později, takže se moje výhoda vypařila a nakonec jsem byl ještě rád, že soupeř nešel do asi rovné byť nejasné koncovky J+V proti S+V, ale spokojil se s jistou remízou v koncovce věží a opačných střelců.

Pepa hrál bílými výměnnou španělku, stál docela dobře, tak nějak celkově, i když si odmyslíme tradiční smrtící španělskou převahu pěšců na královském křídle. Nakonec zvítězil útokem proti (kupodivu) malé rošádě soupeře.

Ivanovi se nedařilo, soupeř ho zahnal do prohrané věžovky. V pozici V+P proti V, kde přirozená a jednoduchá pokračování snadno vyhrávala, si naštěstí bílý usmyslel, že zvítězí matem na základní řadě a klidně táhnul b7 s tím, že po Vxb7 příjde mat věží. Zcela však přehlédl studiové Vb6+ s vyhnáním matícího bílého krále z šesté řady a potom už Vxb7 lze. Takže půlka.

Láďově pozici jsem moc nerozuměl, nakonec, pokud vím, dosáhl D+V proti 2V+S a nějaký ten pik k tomu, ale na výhru to nestačilo.

Prohrávali jsme tedy 2½:3½, ale přesto byl optimismus na místě. Michalovi stačilo překonat tradiční (a tradičně zbytečnou) časovku, což už Michal umí, a měl vyhranou koncovku s kvalitou navíc. Jirka měl také málo času, ale i on stál na výhru v koncovce S proti skoro zavřenému J. Stačilo pozbírat pár roztrhaných pěšců. Jenže Jirka v časovce naprosto propadl. Nezodpovědně si zapisoval tahy, hrál v klídku, koukal se na hodiny atd, takže mu to spadlo už ve 37. tahu. Soupeř to reklamoval opožděně, kolem 40. tahu s oběma prapory dole, takže ještě byly trochu dohady, ale nakonec jsme uznali prohru. Michalova partie se už dohrávala jen jako exhibice, nakonec to zkušený a časovkami ostřílený Míša bez problémů stihnul, prohráli jsme tedy nejtěsnějším rozdílem 3½:4½. Škoda. Kdyby přišel Franta nebo kdybych já uměl uplatnit 2 aktivní střelce nebo kdyby Jirka hrál časovku aspoň trochu rozumně, nebo kdyby Lenku od státnic vyhodili 😀, mohlo být všechno jinak.