DDM Praha 6 B – Viktoria Žižkov C – 🗼 přebor družstev

Druhé klopýtnutí v cestě za postupem

„Kdo uteče, vyhraje!“
Ladislav Jahoda

„Taková hrubka. Taková hrubka.“
Alexander Fica

Máte chuť si přečíst o pěkném debaklu? Pak vás tu vítám, jste tady správně. Druhý zápas béčka si totiž ani jiné označení nezaslouží.

Už úvod zápasu byl poněkud rozpačitý, když tři šachovnice zely prázdnotou. Chyběl Zdeněk a Pavel, naštěstí ale tuto skutečnost jemně kompenzovala nepřítomnost soupeře Jahůdkova. Když ale přece jen oba naši borci dorazili včas (pokud se deset minut po sedmé v případě Pavla ještě dá takto nazývat), Láďův soupeř nepřišel. Na třetí šachovnici se tak díky džentlmenství soupeřky bitva rozhořela, na čtvrté však ne a Láďa začal rychle balit. Inu, co kdyby soupeř přeci jen dorazil? A tak Láďa se slovy: „Kdo uteče, vyhraje,“ opustil místnost a připsal do tabulky kontumační výhru.

Jenže jenže, to bylo z naší strany všechno. Pardon, všechno ne, ušmudlali jsme dvě remízy. Jednu zařídil Martin na poslední šachovnici, když nějakým zázrakem udržel pozici bez pěšce a druhou remízu přidal Vláďa, když v koncovce po oběti střelce vyčaroval věčný šach. S partií ale spokojen moc nebyl, soupeři se navzájem tak zarputile bránili, že se k pořádné hře nedostal ani jeden. Takže remíza spravedlivá.

A to už je opravdu vše, tá-di tá-di dá, to je konec, přátelé. Pak už padaly jen hlavy na nemyté linoleum hrací místnosti. Zatímco jsem trochu věřil Edovi, že vyrovnanou pozici bílými udrží (proti dvojici střelců měl na oplátku silného jezdce, nad Zdeňkem jsem lámal hůl. Ta hodinka pozdního příchodu byla přeci jen znát (na druhou stranu je ale zajímavé, že měl na svých hodinách podobný čas jako já). Zahájení rozehrál sice rychle, ale pasivně a nakonec podlehl silnému útoku na královském křídle.

A stejnou situaci zažil i Pavel, který hrál rapid proti vážné partii. Soupeřce stačilo jen udržet pozornost a dokráčela si bez starostí pro celý bod.

A ještě zbývá ta správná dvojka slídilů, na pátém a šestém stole zbývá Saša a já. A oba jsme měli extrémně málo času, bratru tři minuty na patnáct tahů. Navíc já stál pasivně a Saša s kvalitou méně. Pořád v hlavě slyším ta jeho slova, která mi lahodila do levého ucha v dobách největšího přemýšlení. „Taková hrubka… Taková hrubka!“ Nakonec se ale svěřil, že měl špatný čas proto, že i když hrál s kvalitou míň, pořád hledal, jestli tam něco není. No, a nebylo.

Já časovku zázrakem přežil, kdybych ovšem ve čtyřicátém tahu nenechal stát jezdce. Ale i tak, s kvalitou méně bych se mohl možná ještě houževnatě držet, ale nejspíš zaplaťpánbůh, že už toho byl konec.

Tedy ke kontumační výhře přidat dvě remízy, to se žádným veleúspěchem nazvat nedá. Proto nepřikládám ani diagramy, neb se není čím chlubit. A můžeme jen spekulovat, zda na Láďových slovech opravdu není špetka pravdy.

Na závěr ještě několik fotografií na pranýř.

Nejen tři šachovnice zely prázdnotou, ale i Saša se někde zašíval

Eda s Martinem ještě v dobré náladě

Tady je čas ještě v pořádku

Vláďa se Zdeňkovým soupeřem od sebe nemohli oči odtrhnout