Krvavá řežba na Bílé Hoře – 🗼 přebor družstev

Totéž ráno, tentýž den, ale teď už jinde jsme. Je to jiná vesnice.

Zatímco Áčko laškovalo na malém vršíčku, na Bílé Hoře šikovalo Béčko svoji méně početnou, zato lépe postavenou armádu proti katolíkům z Unichess F, odhodláno zvítězit a vrátit jim osudnou porážku z roku 1620. Ale jak se ukázalo, ani únor nebyl pro bitvu o moc vhodnějším měsícem než listopad.

Hned na úvod prohrál Marek. Nepozorností ztratil jednoho pěšáka a partie ho přestala bavit. No a když po několika dalších tazích ztratil druhého, raději vzdal a odkvačil domů, zřejmě za zábavnějším programem. My ostatní však bojovali dál.

Honza Kolašín, volejme třikrát sláva, se na první šachovnici rozhodl rozmést sicilskou obranu. Jenže na druhou stranu i jeho král se po velké rošádě na b1 necítil vůbec bezpečně, z čela na něj útočilo černé dělostřelectvo a z křídla dorážela lehká střelba. Soupeř se navíc rozhodl zesílit útok obětí nejvyšší, ale do jeho mlýnku se dostalo špatné zrnko, a tak oba soupeři nakonec semleli remízu.

Saša, který má letos vynikající formu a z předchozích kol neztratil ještě ani půlku, vystoupal v Béčku až na druhou šachovnici, kde se rozhodl nedat soupeři nic zadarmo. A stál skvěle, stál přímo nádherně, ale jen do doby, než přišla Lenka. To se tak nějak najednou dostal do stresu, rychle musel udělat tah a už to bylo špatný. A už se to s ním prostě vezlo celou partii až k nezáviděníhodnému konci. Ale předtím, předtím to bylo jasně vyhrané.

Pak to jelo jak na drátkách. Jirka se proti mladé slečně na osmé šachovnici také moc nevytáhl, když musel tahat nepěknou koncovku černopolných střelců s dvěma pěšci míň. Martin také prohrál, vůbec netuším jak a stojím před nelehkým úkolem vám partii popsat. No, tak asi takhle: Partie byla celou dobu vyrovnaná a po několika nepřesnostech na obou stranách to byl nakonec náš hráč, který udělal chybu jako poslední.

Ani já na čtvrté šachovnici jsem našim fanouškům nevlil příliš optimismu do žil, když jsem se černými snažil něco vykouzlit v královské indické.

Hacaperka Michal

Čížek Martin

V pozici na diagramu jsem se rozhodl jít do zápletky: 16…b5 17.axb5 axb5 18.Jxb5 Jxe4 19. Sxe4 Vxe4 20.Jxd6

Hacaperka Michal

Čížek Martin

a dále obětovat kvalitu. Nicméně po skromném ústupu věží 20…Ve5 s dalším 21.Jxc8 Dxd2 22.Sxd2 Vxe2 23.Sxa5 Vxc8 má černý kompenzaci za pěšce. Ale po nerozvážné oběti kvality už jen následovalo několik tahů a konec byl opravdu otřesný. Stalo se: 20…Vxe3 21.fxe3 Sxh3 22.Vxf7 Se5 23.Va7 Jc6 24.Dd5+ 1-0.

To Mirek vedle mě, ač jsem myslel, že musí prohrát ze zahájení (černý po vzoru pána Traxlera obětoval střelce na f2 a vyhnal bílého krále do centra dění), se cukal a cukal, až dohrával jako předposlední. V jednu chvíli se zdálo, že by mohl partii v klidu přestát, ale opak byl pravdou a také zde následoval zhoubný konec, když musel dohrávat asi s třemi minutami na posledních dvacet tahů. Ale na druhou stranu, až ho potkáte, můžete se ho zeptat, kdy naposledy v partii během prvních patnácti tahů zahrál desetkrát králem.

Katastrofální porážku na sedmé šachovnici ještě zmírnil Franta. V průběhu partie sice dlouho uplatňoval výhodu dvojice jezdců proti střelcům, ale vyhrát nedokázal. V závěru se ještě soupeři podařilo obětovat střelce za koncovku dvou pěšců proti jezdci, která měla být jasně remízová, jenže přišel okamžik, kdy nám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Nevoral Lukáš

František Štross

V pozici na diagramu Franta uchopil jezdce a postavil jej na f1, a i když se sice nic neděje, přeci jen, chyba se vyloučit nedá, a kdo ví, jestli by černý nakonec pěšce neprosadil s ohledem na tikající čas na hodinách. Ale Franta se stihl ještě opravit a přeci jen sebral na g4, čímž vynutil remízu ihned.

Prohra 1:7 jistě není žádným velkým úspěchem, nicméně není všem dnům konec a Béčko jistě svou sílu ještě ukáže!