Krvavá řežba na malém vršíčku – 🗼 přebor družstev

Ve čtvrtek byl souběh utkání áčka a béčka, což nevěstilo mnoho dobrého. Navíc Honzík na poslední chvíli nenastoupil, nahradil ho Toník, což dále oslabilo sestavu béčka. To si opravdu nijak dobře nevedlo, chatrné dvě remízy jen zmírnily bolestnou domácí prohru, která prakticky uťala jakékoli postupové ambice. Áčko na Pankráci laškovalo s myšlenkou na první letošní výhru a začalo to pro nás velmi slibně.

Byl jsem to já, kdo dohrál první, partie trvala jen něco málo přes hodinu. Bílému se nezdařilo zahájení a posléze se tak nějak sám nachytal na nekorektní švestky.

Křivánek Vladimír

Hoffman Rudolf

Když po několika tazích ztrácel další materiál, neváhal se s noblesou vzdát. Tato rychlá výhra mi umožnila sledovat podrobně celý vývoj utkání stejně tak jako trénink basketbalistek v tamější hale. Na chvilku jsem si odběhl na vzduch a když jsem se vrátil, Adam měl už zapsánu výhru. Od zahájení svého soupeře pozičně dusil, navíc měl i výrazně lepší čas, takže konečná kapitulace černého v této pozici byla zcela na místě.

Kratochvíl Jakub

Rubal Adam

V hrací místnosti se také objevili Martina a Karel, kteří se slezli jako švábi na pivo, aby nás podpořili, za což jim patří dík. Jenže jak se blížila kontrola čtyřicátým tahem, pivo jsme museli zatím odložit a mně se z nějakého důvodu přestával vývoj situace líbit. Možná to bylo tou žízní, možná to bylo oprávněnou obavou o naše béčko, možná tím, že místo basketbalistek se do haly nahrnuli důchodci na nohejbal, kdo ví. Každopádně jsem začal vážně vnímat nebezpečí blížících se časových tísní. Rovněž další dva výsledky na první a čtvrté šachovnici mi klid do duše nepřinesly.

Pavel Slovák rozehrál zahájení drobet gambitově s izolovaným dvojpěšcem, ale schylovalo se k jakési aktivitě před soupeřovým králem. Říkal jsem si, že té pozici by slušelo třeba c5 a jistě tam nějaká kompenzace bude k nalezení, ba i útok na krále, když si černý nedá pozor. Bohužel přišlo to jinak a vzniklá věžová koncovka se už nedala zachránit.

Jurek Miroslav

Slovák Pavel

Jurek Miroslav

Slovák Pavel

Franta obhlédl ostatní šachovnice a protože to za nás stále vypadalo o něco lépe, rozhodl se dát partii za remis. To je určitě škoda a to ze dvou důvodů. Jednak bylo lépe počkat na vývoj situace v utkání a nepředávat štafetu zodpovědnosti do rukou časovkářů. Druhá věc je, že i v drobítek horší pozici bych Frantovi proti výrazně slabšímu hráči věřil. Dovolím si připomenout svou loňskou hru proti stejnému soupeři, ve které jsem stál od desátého tahu jasně hůř asi následujících 20 tahů, a beztak jsem bez potíží udeřil v koncovce.

Štross František

Pick Štěpán

Dohrával nám tedy "zadek" a všichni byli v časovce, až mi ze samého napětí pukly na onom místě kalhoty. Nejhroznějším způsobem stál asi Jirka, protože neměl čas. Soupeř ho měl jako na lopatě, jen pořád ne a ne zasadit ten správný úder. Když už se zdálo, že je Jirka z nejhoršího venku a vyklouzl do slušné koncovky, nechal si takhle přišpendlit věž, následně i odebrat kvalitu a bylo jasné, že partii už nezachrání.

Šmejc Jiří

Flek Vladislav

Tou dobou začínaly ze zápasu slzet oči, to když Ondra nezvládl ukočírovat svoji vyhranou pozici. Černý si drze přešel králem na druhou stranu šachovnice a během pár tahů byl pod matem bílý, jako když otočíte přesýpací hodiny. Přitom stačilo opravdu málo, jak se může každý přesvědčit.

Svačina Petr

Pokorný Ondřej

např. Kf3 či Jg4 vypadá krásně, hrálo se ale 1.Kd1 Dg7 2.Dh2? Dxc3 3.Vh8+ Kg7 4.Dh6+ Kf6 5.Dg5+ Ke6 6.Dg4+ f5 7.gxf5+ Kd7 8.f6+ Kc7? 9.Jc2?? Dxd3+ 10.Kc1 Ve2 -+

Svačina Petr

Pokorný Ondřej

Toník si počínal ve střední hře pod padajícím praporem dosti zkušeně. Ne že by stál kdovíjak skvěle, ale dovedně vybruslil z takto špatné pozice do remízové střelcové koncovky. Když jsem se ho na chodbě při utkání z legrace ptal, jak že dnes bude hrát áčko, neuvědomoval jsem si plně význam svých slov…

Straka Jaroslav

Kandrik Antonín

černý na tahu stojí na pohled lépe

Hrozivě vyhlížela kontrola u Pavla Kincla (cca 20 minut na 25 tahů po zahájení), jeho soupeř ale pozoruhodně začal měnit figury a pokračovalo se tímto stylem až do věžové koncovky, která nakonec rozhodovala zápas. Pavel našel pěkný motiv s postupem A pěcha a se splněným 40. tahem a úsměvem ve tváři se optal, zda může přijmout nabídku remízy v pozici na diagramu. Se mnou šili všichni čerti…

Kincl Pavel

Melich Jindřich

Důrazně jsem Pavlovi řekl, že musí vyhrát, ale nikdy by mě nenapadlo, jak trpitelskou cestu si k tomu zvolí. Přišlo výtečné Ve7+ a po Kd6 šok, když ne a2-Ve2-f4-f3-f2 -+ ale Ve4? a po soupeřově d5! dál jen smutek.

Ale vlastně ne, protože odbojné nasazení spojené s maximálním úsilím, vydýchaným vzduchem, nedostatkem času na obou stranách, psychologickým tlakem, hypnózou od četných kibiců a konečně i příjemně nakloněnou haluzí se vyplatilo a bílý se v úplném závěru zmýlil:

Kincl Pavel

Melich Jindřich

Nakonec tedy nevyhrál nikdo, nikdo ani neprohrál, máme jen spoustu šrámů, boulí, nervy na dranc a značné ztráty na obou stranách, včetně páru mých kalhot. Všiml jsem si jedné zajímavé věci, a sice toho, jak i splněná kontrola může mít devastující efekt na pokračování hry. Jedna hrozba z člověka sice spadne, ale je z toho často tak duševně unaven, že mu to potom už zkrátka nemyslí, jak by se slušelo. Až příliš znatelně to bylo vidět u partií Jirky, Pavla Kincla a Ondry. Ještě epilog.

Seděli jsme u piva a Karel, vida mě zápasem zkroušeného, mi v dobré víře nabídl doutník. Odmítl jsem se slovy "děkuji, dám si s tebou rád až béčko postoupí." Ach jak mne pak zarazila trefná hláška Adama, který bleskově poznamenal "…nebo až áčko vyhraje zápas"!