Nezdar domu DDM – 🗼 přebor družstev

Zcela retardovaný monstrózní dvojčlánek o zmarněné zteči našeho A týmu.

Bylo nebylo deváté kolo pražského přeboru družstev, které se začalo ve středu 12. března už v půl šesté večer. Naši soupeři z oddílu SK Loko Praha A nás tentokrát nepřivítali v staroklasickém sklepení domu hrůzy na Vltavské, ale v malebném industriálním prostředí Vršovic nedaleko Vršovického hřbitova. Zápas naštěstí neměl hřbitovní atmosféru, hrály se poměrně čilé šachy a do poslední chvíle nebylo jasné, jak to dopadne.

Protože si už nepamatuji přesné pořadí skončených partií, a také vzhledem k tomu, že jsem se valnou část hrací doby věnoval trochu atypicky své vlastní partii, předložím vám alespoň to málo, co jsem pochytil během svých cest po hrací místnosti. Tyto cesty probíhají vždy ve vlnách, tak jak mi tempo vlastní partie a její srozumitelnost umožňuje vzdálit se, provětrat tělo i ducha a snad i načerpat nové ideje drobným kibicováním.

Tak jsem se poprvé vzdálil od svojí hry, kde mi vyšla příprava málo hraného zahájení až do osmého tahu. Tam se soupeř příjemně odchýlil a já získal pohodlnou hru. Vůbec situace na všech šachovnicích se mi zdála mimořádně přízniva, neboť ze zahájení jsme snad nikde nestáli hůře, a tu a tam se schylovalo k slibné iniciativě našich hráčů.

Vezměme to popořadě odzadu - Pavel Slovák se rozhodl obětovat svého bílého pěšce za průvan po volném g sloupci. Ne že by se mi daná koncepce jevila kdovíjak korektní, ovšem s přihlédnutím k Pavlovým zkušenostem v podobných pozicích jsem nabyl naprostého přesvědčení o správnosti daného postupu. Vedle hrající Martina zvolila velmi solidní výstavbu bez reálných slabin. Nicméně její soupeř byl, soudě podle gest, přesvědčen o tom, že černá hraje nanejvýš podezřele a je třeba ji za to vytrestat. Stál jsem právě nad šachovnicí, když bílý s velkou pompou zaútočil jezdcem z g4 na pěšce e6, kterého bylo třeba jednotahově pokrýt dámou. V pozici, kde se nabízel jasný tah Dd7, se Martina zamyslela a já jsem už raději poodešel, abych pošetřil nervy.

Naskytla se mi před očima zvláštní pozice Ondrovy partie, v níž bílý, čelíc francouzské obraně, posouval svého krále vstříc umělé rošádě. Černý se snažil otevřít si cestu po sloupci f a já uvažoval, jak to náš Ondra vlastně postaví, aby mu jeho figurky dobře spolupracovaly. Tehdy přišel střelec na úplně jinou diagonálu, než mi připadlo, že patří, tak jsem raději pokračoval dál s resumé o nejasné hře. Čekala mě pěkná pozice u Jirky Šmejce. Černými v Benoni rozehrál opravdu pohledně a zdálo se, že má případnou iniciativu bílého na královském křídle zcela pod kontrolou.

Pokračoval jsem k Pavlu Kinclovi, který dal dámský gambit, a potom začal na soupeře pomalounku polehounku tlačit ve střední hře. Dobře si vedl i Karel hrající Caro-Kann, ve kterém měl bílý opticky sice více prostoru, ale černý si zvolna brousil zuby na postup pěšci na dámském křídle a snad i nějaký ten útok proti dlouhé rošádě. U Franty jsem uzřel pozici královské indické obrany, kde se zdálo, že bílý spíš přešlapuje na místě a Franta černými spřádá plány k nástupu na královském křídle.

Celkem spokojený, usedl jsem opět ke svému stolku a jal jsem se bez okolků usilovně přemýšlet, jak to vlastně mám postavit, abych vyhrál. Po asi čtyřiceti minutách dumání nad rozlitým vínem jsem si ponechal dvojici střelců a dovolil černému jistý tlak na dámském křídle. Ono tam totiž ani už nic lepšího v dané chvíli nebylo. To jsem vypustil o pár tahů dřív, jak jsem se dozvěděl při domácí analýze. Času jsem měl najednou dosti málo a pozici jen o málo lepší. Nabídku remízy jsem každopádně nevyslyšel s tím, že jsme toho zatím moc nepředvedli, tak ať se stane, co má se stát. V dalším průběhu mohl černý možná úplně vyrovnat, místo toho ale zůstával příliš pasivní a nechal mě uskutečnit můj plán. Měl jsem tou dobou něco kolem čtvrthodinky a soupeř dvakrát více, ale nedalo mi to a šel jsem opět na obhlídku.

Tentokrát sestupně - Frantova pozice mi připadla víceméně vyrovnaná, možná o něco lepší za černé, ale podle hraných tahů to vypadalo spíš na poklidné zakončení. Karel si dal pět a pět dohromady a pustil se bílému králi v ústrety s vidinou lepších zítřků. Odložil kvůli tomu rošádu, ale vypadalo to, že bílý zatím nemá jak prorazit a bude se muset chvíli soustředit na bránění. Černý postupoval vpřed, a než aby dopustil zablokování pozice, neštítil se obětovat figuru za dva pěšce a trvající tlak. Pavel Kincl stál už jasně lépe a vypadalo to téměř na technicky vyhranou pozici. Na pátém prkně mě čekal malý šok, protože Jirka v zatmění mysli postavil koníka na pole, odkud nebylo v dohledné době návratu. To by nebyl takový průšvih, jenže bílý ho hrozil napadnout pěšcem, a to ve výhledu několika tahů znamenalo čistou figuru méně.

Ondra ve své specifické pozici trpěl za pěšce, ale nezdálo se, že by se cítil nepohodlně. Dokonce měl čas odskočit si na sedmou řadu a hrozit tam nějakým útokem. Připadlo mi ale, že pořád nějak nebylo kudy prolomit ledy. Martina vyšla ve své partii ze zápletek jasně lépe, měla dámu za figuru a věž, v té chvíli šlo už jen o pár tahů do kontroly. Pavel Slovák stál sice bez onoho obětovaného pěšce, ale nezdálo se, že by měl černý lehkou práci s jeho prosazováním. S nejistou představou o výsledku utkání jsem zasedl zpátky k té svojí zápletce přesvědčen, že musím dát soupeři co nejvíc zabrat ještě před kontrolou. To se mi naštěstí povedlo, na můj nástup pěšců zareagoval černý příliš pomalu. Do posledních tahů kontroly už nebylo z čeho vybírat, a tak partii vzdal. S radostným pocitem jsem se od stolku zvednul a přijal několikero gratulací. Bohužel jsem přijal taktéž zprávu o tom, že Pavel Kincl přetavil výhodu pěšce do nevýhody figury a zápas podle všeho prohrajeme.

To se také stalo, ještě ale doplním, jak si vedli ostatní. Franta nabídl remízu a soupeř neváhal. Karel po napínavém průběhu ubránil jasně horší věžovou koncovku, kde měl proti bílému koníkovi dva černé píšky navíc. Pavla Kincla zradil propočet a nic už s tím dělat nešlo. Jirka ostal bez figury, a taktéž bez odporu a bez bodu. Ondra pěšce navíc neprosadil a remizoval. Martina si s materiální převahou v pohodě dokráčela k sladkému vítězství. Pavel Slovák to musel někde zcela vypustit, protože když jsem jeho pozici viděl naposledy, měl bílý vyhlídky na obranu a ve hře byly stále dámy. Podtrženo, sečteno- trpká prohra nejtěsnějším možným rozdílem. Přitom to ale nevypadalo vůbec zle. Holt pešky nechodí po horách, ale po figurách a pindících.

Za devatero horami, devatero řekami a jednou pěknou oborou leží Bílá hora, kde je království DDM Praha 6. Vládne tam vlídnou rukou král Kauč, také zvaný alžírský had, a pod sebou má řady pomocníků, kteří neradi dávají svou, byť i svlečenou, kůži lacino. Výjimka nebyla plánována ani na večer 19. 3. 2014 v domácím prostředí proti A týmu jednoho z nejpočetnějších pražských oddílů - TJ Praga Praha. Po vesměs solidních výkonech stojíme nohama na zemi a pomýšlíme na udržení v nejvyšší pražské soutěži. Abychom měli definitivně klidné spaní, potřebovali jsme v zápase vyhrát.

K tomu jsme rázně nakročili na předních šachovnicích. Frankie dlouhán rozehrál bílými e4 a nárokoval si tolik prostoru v centru, kolik to jen šlo. Soupeř odpověděl originální sicilskou výstavbou s přednostním vývinem dámského křídla a následnou velkou rošádou. Franta přemýšlel, jak a kudy se černému dostat na kobylku, a vymyslel oběť pěšce, po které začaly padat na soupeře chmury. Bílý odmítl remízu, ponechal si dámu, postavil věže na volné sloupce a zamířil je na líce černého krále vítězství vstříce. Nu a bylo vymalováno.

Vladimír Vladimirovič, sekáč z druhé desky, bránil černými pika v Morra gambitu ala velmajster Ftáčnik (Sicilská s Ftáčnikem). Soupeř si nechal znehodnotit pěšce před vlastním králem s ideou útočných vyhlídek. Po chvíli vznikla kritická pozice, kde se bílý nezorientoval dobře a od té doby už to s ním bylo jenom horší.

Křivánek Vladimír (2152)

Procházka Dalibor (2172)

Křivánek Vladimír (2152)

Procházka Dalibor (2172)

Hra Karla-mága připomínala pohupování na životu nebezpečné houpačce s povolenými šrouby. Zahájení se mi velmi líbilo, pak ale přišlo podivné Jf5 a po něm ztráta pěšce. Karel to zdaleka nezabalil, měl i lepší čas a za chvíli udeřil obratem zpět. Materiál se srovnal a pozice černého vzhledem k nedostatku prostoru visela na vlásku. Karel působil sebejistě a já si pomyslel, jaký vítězný lektvar asi umíchá. Jak se v pěkné pozici rázem ocitl s figurou míň a šupem prohrál? Tak to mi hlava nebere.

Paulie K., kulečníkový virtuóz a uhlazený profesionál, zvolil černými zajímavý český systém, který s oblibou hrává také Pavel Rakouš.

Při přechodu do střední hry si dovolil bílému odebrat pika na b2, v tu chvíli byla situace dosti zamotaná. Ten opravdový chléb se ale lámal později, a to v oboustranně hutné kisně. Dokonce muselo dojít na rekonstrukci, po níž se Paulie vrátil k bohužel již zcela prohrané koncovce s jezdcem a věžkou proti dámě s mořem nápadníků navíc.

Ondralescu blesku, náš nebezpečný světlovlasý střelec, měl tradičně bílé. Světe div se, hrála se opět francouzská obrana (o zvrácenosti francouzské pojednává píseň viz Francouzská). Po předchozích peripetiích v zahájení to Ondra tentokrát vyřešil rázně, zahrál výměnnou variantu a ve zhruba vyrovnané pozici se snažil neustále zesilovat tlak. Černý se dlouho držel, ale Ondra hrál pozorně a trpělivě, od zahájení až do koncovky byla iniciativa na jeho straně. Tlačil a tlačil a zaslouženě vytlačil celý bod.

Naše skvělá ženská posila až z dalekého Martiniku - Martina, měla s partií trochu trable. Už od startu byla viditelně ve stresu, a to se projevilo na jejím čase, kterého měla pramálo. To bylo zapříčiněno také tím, že si ve své přibližně vyrovnané nebo o něco horší pozici nevěřila a vůbec se jí nedařilo najít správný plán hry. Po zahájení zbylo na šachovnici téměř vše mimo dam. Soupeř využil Martinina váhání a vskočil jí figurami do nabídnutých slabin. Následovalo simsala bim - utrum.

Náš dvorní technik a praktik Honzíček s očividnou chutí vysoušel Karokan. Ze zahájení stál o ždibec příjemněji, ale jak partie postupovala, všiml jsem si dvou znepokojivých věcí. První z nich byl fakt, že Honzíčkův soupeř neměl žádné problémy se zrychleným tempem našeho borce, ba dokonce si držel zcela vyrovnaný nebo lepší čas. Druhou věcí, která nebyla o nic méně znepokojivá, bylo to, že ve vzniklé koncovce se náš hráč začínal trochu ztrácet. Zprvu to vypadalo jasně lépe, potom vyrovnaně, pak podivně a nakonec úplně hrozně. Černému se podařilo vytvořit nebezpečného vzdáleného volného pěšce, jehož postupu Honzík nedokázal čelit. Při pohledu na závěrečnou pozici mi stály vlasy hrůzou, z takového loje byste bílého nevyndali ani heverem.

Pavel S., švihák lázeňský a zabiják s pokerovou tváří v jedné osobě, si již ze zahájení vydobyl požehnaně prostoru černými kameny. Vlastně jsem byl ohromen, jak mocné pěšcové centrum dokázal vybudovat. Navíc měl jako jediný z našich hráčů opravdu výtečný čas. Jeho soupeř se samozřejmě nechtěl nechat zatlačit, tak zkoušel útočit po křídlech a Pavlovo silné centrum oslabit. Nutno říct, že v posledních dvou kolech Pavla trochu opustil do té doby vynikající tah na branku, a tak se ze zvlněných vod střední hry dostal do stojaté vody koncovky s věží a jezdcem, kde se spokojil s remízou.

Jestli čekáte pohádkový konec, tak vás zklamu. Dvojnásobná prohra nejtěsnějším rozdílem si ho nezaslouží. Nabídnu jiný žánr: Zděšeně jsem prchal z hrací místnosti – prchal jsem z domu. Když jsem utíkal ulicí U Boroviček směrem ke konečné tramvaje 22, bouře dosud běsnila. Náhle šlehlo přes cestu ohnivé světlo; ohlédl jsem se; chtěl jsem se podívat, odkud se vzala tak neobyčejná záře, vždyť za mnou byl jen ohromný dům a jeho stín. To měsíc tak zářil, zapadající, krvavě rudý měsíc v úplňku – jasně prosvítal trhlinou v domě, dříve sotva rozeznatelnou, táhnoucí se klikatě od střechy až k základům. Jak jsem na ni upřeně hleděl, začala se rozsedlina rychle šířit; vtom zadul mocný vichr a do očí mi zableskl celý kotouč měsíce – hlava se mi zatočila závratí, když jsem viděl, jak se mohutné zdi na kusy rozpadají. Pak se ozval táhlý, burácivý řev jako hlas tisícerých vod – a hluboký, černý močál u mých nohou se chmurně a teskně zavřel nad troskami „Domu dětí a mládeže Praha 6“. (uhádnete klasické dílo? originál zde)