DDM Praha 6 B – Steinitz-Makabi A – 🗼 přebor družstev

Béčko stále ve hře o postup!

Ve čtvrtek 27. února 2014 došlo na Bílé hoře k drobné šarvátce. Hráči týmu Steinitz-Makabi A vyzvali domácí borce DDM Praha 6 B k utkání na osmi šachovnicích a možná i doufali v první vítězství v této sezóně. Naštěstí měli domácí v zásobě mimo kvalitní sestavy i výborný podpůrný tým ve složení Kauč, Kájínek, Lenka, Franta, Marek, to vše ještě podložené skupinou peruánských roztleskávaček. Marek sice také nastoupil k partii, ale na svoje slabá bílá pole spojená s přehozením tahů dohrál tak rychle, že se ani rozkoukat nestačil. 0-1

Tuto časnou ztrátu zažehnal poslední příchozí, kterým byl Toník. Časové manko mu nijak nevadilo, černými na druhém prkně rozehrál solidně a někdy kolem 10. tahu odebral viditelně zvyklanému soupeři věž. Hrálo se ještě asi čtyři tahy a bylo srovnáno. 1-1

V tu chvíli to pro nás začínalo vypadat slibně. Franta Kindl držel mocné centrum, Saša pevnou pozici, Mirek mastil svou oblíbenou sicilskou s druhým tahem a3, Michal neměl o nic horší čas než jeho soupeř, Tomáš dával zabrat soupeřovu králi, já jsem obětoval pěcha za snažší hru s dobrými vyhlídkami. Už jsem si skoro říkal, že nápor první vlny staroměstské infanterie jsme ustáli a naše kavalerie jim nyní s blížící se časovou kontrolou uštědří políček. Tyto úvahy potvrdila výhra Franty na trojce. Bílými si počínal prostě dobře, podařilo se mu získat materiální převahu, kterou s přehledem uplatnil v koncovce. 2-1

V tu chvíli se navíc vedle sedící Saša pyšnil figurou více, kterou mu soupeř obětoval bez zjevné kompenzace. Michal stál po zahájení ve hře bez dam s pěšcem méně, ale jak nám ukázal po partii, šlo o teoretickou variantu, kde má černý velmi slušnou kompenzaci spojenou s výbornou souhrou figur. Důležitější v danou chvíli ale bylo, že si to Michal uvědomoval a věděl, co dělá. (viz význam sebedůvěry ) V mojí partii zahrál soupeř nepřesně a hra se forsírovaně přenesla do koncovky, tentokrát s pěšcem k dobru pro mě.

Tu se nachýlila kontrola a my si neodpustili drobné drama. Nejprve to lepší: Michal remizoval remízovou koncovku. Teď to horší: Tomáš stál sice krásně, jenže na ten čas se nedalo dívat. Přesněji řečeno na čas by se ještě dívat dalo, ne už ale na to, jak nesmírně pomalu to tahal. Mohli jsme hovořit o štěstí, když Tomáš splnil posledním tahem kontrolu a dohodl se se soupeřem na remíze. 3-2

Saša musel zahrát rovnou dvě hrubky, aby se stav jeho partie úplně otočil a už s tím nešlo nic dělat. Zbytečné chyby v kritických (a ve valné většině případů vyhraných) pozicích nebo chcete-li blundery- to je bohužel právě ten nešvar, který se jinak dobře hrajícího Sašu tuto sezónu drží jak vlažné klíště. 3-3

Situaci pak musel zachraňovat Mirek bílými na pětce. Po přehrání jeho partie musím uznat, že celou dobu měl hru v podstatě pod kontrolou. Černý sice pokukoval během oboustranných manévrů po vyrovnání, jenže Mirek měl dobrý plán, toho se držel a to ho také dovedlo k vítězství. Ve věžové koncovce si věděl rady a soupeře si vychutnal. 4-3

Na první šachovnici se nic velkého nedělo, bílý uplatňoval svého pěšce navíc a vyhlídky černého byly značně neveselé. Tu jsem se najednou rozhlédl a shledal jsem, že chvilku po kontrole dohrávám poslední. Měl jsem tou dobou asi dvacet minut a soupeř asi dvacet pět. Kauč mi dal gestem jasně najevo, že remíza stačí k zápasové výhře. Franta Kindl mi dal už po své výhře jasně najevo, že není radno to protahovat a oddalovat hospodu. Hlavou mi probleskla nepovedená koncovka z minula, kterou jsem neudržel a byla z toho jen remíza pro družstvo. Na něco podobného jsem tentokrát neměl náladu a nabídl jsem smír, který můj soupeř bez okolků přijal. 4½-3½

A tak se zrodila další perla ze série profesionálních výher. Tábor i s opevněním jsme udrželi a soupeřům nezbylo nic jiného, než odjet zpět do centra a zkusit zteč zase příště, třeba jinde. Své partie nijak nelituji, lituji ale tradičně toho, kolik času jsem v té které pozici strávil zbytečně. Proč ztrácet drahocenný čas luštěním nevyluštitelného zahájení, ve kterém polovina cest tak jako tak vede do Říma?! A nejhorší na tom je, že ta nejlepší cesta mě zpravidla napadá jako první, tak proč hledat jinou?! (mám to ale štěstí, tak si to ztížím)

Podtrženo sečteno, v té stejné pozici jsem mohl být o tři čtvrtě hodiny dříve a hraná koncovka by byla šachem radosti! Snad si z této mé úvahy alespoň někdo vezme ponaučení a napříště už nebude k vidění partie, kde by měl náš hráč odehráno prvních deset tahů teorie zahájení a zároveň spotřebováno polovinu času. Toto tempo je nelítostné a čas letí. Jako doklad poslouží přiložená píseň, která jest zároveň odměnou pro Mirka. (poznámka redakce: Mireček ujíždí na Hance Z.)