Turnaje:
Klub:
Zajímavosti:
|
Černý Baron B – DDM Praha 6 B – 🗼 přebor družstev... dnes navštívil 1 uživatel, celkem 302 uživatelůMichal Hacaperka, 22. 2. 2014 18:05 Koukám, jak ten čas letí...Černý Baron na soupisce žádné dívčí jméno neměl, a tak se nebylo čeho bát. Do podzemního labyrintu jedné z pražských restaurací jsme dorazili v poněkud oslabené sestavě, nicméně připraveni bojovat o dobrý výsledek. Tím spíš, že nám Baroni hned v úvodu oznámili, že osmou desku neobsadí, což znamenalo vést o jednu branku přímo z výkopu. Milan se tak ani neohřál a s kontumačním bodem v kapse vyrazil k domovu. Ale ostatní čekal ostrý boj, neboť pohled na ela hráčů do zápisu o utkání sliboval vyrovnaný zápas. Ani my jsme však při úvodním hvizdu nebyli kompletní. Na tomto místě bych chtěl ale pochválit Pavla, který se oproti zápasu na PORGu výrazně polepšil a dorazil s luxusní časovou rezervou pěti minut před koncem čekací doby. Jeho příchod byl ovšem doprovázen slavností fanfárou vyhrávanou jeho telefonem. „Vypínám mobil,“ oznámil pak vítězoslavně na celou místnost, jako by se nechumelilo, a zasedl k partii. O tom, že soupeři v tu chvíli mohli reklamovat výhru, jsme se dozvěděli až po skončení utkání. Ale nebudeme předbíhat. Druhý bod připsal Marek. Černými rozehrál dámský gambit a rozehrál ho pevně. Až jsem si říkal, jak je 1…d5 solidní a kam se hrabou indické obrany. Na druhou stranu se mi zdála pozice taková…, no prostě plochá. Jak jsem se ale zmýlil! Na šachovnici se objevili opačné rochády a Marek čelil hrozivému útoku na otevřeném sloupci g. Nádherně umístěný jezdec v centru však jinak držel bílou pozici zavřenou a dával Markovi naději na úspěšnou obranu. A po tom, co Marek přivedl k obraně i druhého jezdce, nezbylo bílému nic jiného, než obětovat věž, za což ale nic neměl a musel uznat porážku. Velice důležitá výhra! Na dalších šesti šachovnicích se ale hrálo a hrálo. Tonda na první se soupeřem směnil všechny jezdce, ale osamocení pěšci c+d , kteří mohli podlehnout útokům bílých střelců, se mi moc nelíbili. Pavel na druhé šachovnici rozehrál oblíbeného Rétiho s oběma domečky, s dámou na a1 a se zdvojenými věžemi na c-sloupci, což slibovalo útočnou partii. Na třetí šachovnici si Franta v sicilské nechal znehodnotit pěšce po výměně na c6, Saša pak bílými na čtvrté získal prostorovou převahu v centru díky pěšci na d5, já hrál královskou indickou a Vašek aktivní skotskou. Našlápnuto tedy bylo dobře, ale blížily se časové kontroly. Já měl asi v 25. tahu jedenáct minut do konce proti soupeřovým víc než dvaceti, ale nakonec se to vyvrbilo tak, že soupeř musel čelit hrozbám a jeho král se na a1 ocitl pod palbou obou černých střelců. Zde bych chtěl podotknout, že soupeř byl již sedm a sedmdesátiletý pán, což mimochodem nebylo vůbec poznat, a že by se v případné oboustranné časové tísni nemusel dobře orientovat. Ano ano, i taková nepěkná myšlenka se mi vloudila do hlavy. Ale hrozby na šachovnici donutily bílého k dlouhému přemýšlení a čas se opravdu vyrovnával. A já tak měl klid projít si ostatní partie. Totiž klid, vlasy mi stály hrůzou na hlavě! Jediný z nás, kdo měl lepší čas než soupeř, byl Franta. Ale čekala ho obrana královského křídla, kde bílý zle dotíral. Mimo hlavní dění ještě zůstává partie Vaška, kdy se oba soupeři bez problému přiblížili ke čtyřicátému tahu. Jenže pozice Vaška, tak aktivně působící od zahájení, se nejdříve vyrovnala, aby se poté mohla dál zhoršovat. Tonda s nedostatkem času měl již o pěšce míň, jen se pokoušel ještě trochu kalit vodu útokem na krále. O Pavlově času nemluvím, ale daleko hůř k mému překvapení byl na tom Saša. Vždyť mu zbývala minuta snad na šest tahů a ještě se musel bránit! Opravdu jsem nevěděl, kam se dřív podívat. Jen jsem přemýšlel, zdali již nějakému šachistovi puklo při zápase srdce. A v tuto chvíli mi to připadalo velice pravděpodobné. Naštěstí můj soupeř promrhal svůj časový náskok a po několika dalších tazích měl dokonce jen minutu proti mým pěti, což už bylo vlastně vyhrané. Jen mě mrzí, že jsem odmítl tah, který je za šachovnicí radost provádět a spokojil se radši s kvalitou při trvajícím útoku. A protože číst článek o šachovém utkání bez diagramů je jako poslouchat lední hokej v rádiu, předkládám vám alespoň chvilkové nahlédnutí do pozice:
FEN: 4r1k1/p4pb1/2P3p1/3R1b1p/1p5P/5B2/PPr3P1/K1N4R w - - 0 28 V pozici na diagramu bílý sebral střelce na f5 a já mohl okamžitě pokračovat Vxb2. Kvalita se mi však zdála k časové tísni soupeře jistější, a tak jsem místo okamžité výhry sebral věž. Pozice se pak bohužel zjednodušila a pravděpodobně i s kvalitou více by se těžko vyhrávala, ale soupeř se vzdal, protože dvě vteřiny na deset tahů je opravdu málo. A tak jsem k překvapení všech našich hráčů právě já vyhrál na čas (jako by to snad bylo něco nemožného), ačkoli jsem mohl partii zakončit stylověji. Tonda sice mezitím nechal stát věž, ale Franta přestál útok a v zablokované pozici se dohodl se soupeřem na remíze. V tuto chvíli jsme měli tedy 3½ bodu a zbývaly ještě tři partie. Jenže Saša dostal dlouhou střelcovou vidličku na krále a na věž a Vašek pasivní věžovku s pěšcem méně prohrál. A tak se za tradičního stavu 3½:3½ dohrávala poslední partie, kde Pavel neměl nic víc, než jen vynucenou remízu, kterou také soupeři nabídl. Tu černý ale odmítl z kuriózního důvodu. V zápise se totiž u jejich partie objevila již omylem zapsaná půlka, která patřila na třetí šachovnici. A tu si černý spočetl naše body a zjistil, že máme již čtyři a že musí hrát. A navíc se cítil na výhru, jak se mi podařilo zjistit z tajně vyslechnutého rozhovoru domácích: „No já myslím, že bych to moh vyhrát.“ „Jak chceš, Pavliku, jak chceš. My to necháme na tobě…“ A po těch slovech se Pavlik odebral za šachovnici, provedl tah a po Pavlově odpovědi úplně zkoprněl. Byl totiž rázem prohraný a mně (zkormoucenému z neslaného a nemastného remízového pocitu) se vlila najednou do žil taková euforie, že bych Pavla nejradši políbil. Na šachovnici se odehrálo toliko:
FEN: 6k1/4Rp2/p4P2/4P2p/8/r7/5K1P/8 w - - 0 0 Pavel zahrál Va7, načež černý posunul pěšce na h4. A po Va8+ Kh7 e6 bylo vymalováno. Partie sice pokračovala ještě několik tahů, ale to na sladké výhře 4½ : 3½ nic nezměnilo. Kapitán domácích pak Pavlovi připomněl epizodku s mobilním telefonem v úvodu utkání, jestli ví, že mohl prohrát na zazvonění. A hned se k tomu přitočil Saša a já musel vynaložit veškeré své diplomatické schopnosti, aby nedošlo ke kdovíjaké hádce. Naštěstí se žádná nekonala a my mohli po nejpříkřejších schodech střední Evropy vítězně vystoupat vzhůru na vzduch vstříc nástrahám chladné únorové noci. Černý Baron B : DDM Praha 6 B 3½ : 4½
Michal Hacaperka, 22. 2. 2014 18:05
Celkem 0 příspěvků | Bez přihlášení nemusí být zobrazeny všechny příspěvky. |
