DDM Praha 6 A – ŠK PORG A – 🗼 přebor družstev

Nevábné sousto ke skousnutí.

Pěkný výprask nám uštědřilo silné mužstvo PORGu z Libně. Co čert nechtěl, zápas se opět dokonale kryl s hokejem, který navíc opět nedopadl. Na utkání jsme sice všichni dorazili včas a v dobré náladě, ale od začátku se to pro nás nevyvíjelo moc dobře. Řekl bych, že zápas jsme ztratili už v jeho první třetině.

Osobně jsem byl od začátku velmi rozrušen děním na ledě. Moje drahá přítelkyně Trang (čti Čaŋ), která nás přišla podpořit, byla tak nesmírně laskavá, že nám umožnila sledovat hokej za pomoci nejmodernější techniky (tablet, co to je?) a vydržela až do hořkého konce (tentokrát výjimečně ne fernet ni pivas, pouze prohra). Už od zahájení jsem hrál a tempo a vesele odbíhal od šachovnic, takže jsem toho z ostatních partií mnoho nepobral.

Na veselosti mi bohužel ubral další průběh zápasů. Z mého rychlého přehlédnutí hrací místnosti to vypadalo následovně. Franta stál poměrně slušně, i když soupeřovi jezdci v centru vypadali hrozivě. Moje partie mě nezajímala, ale dle odhadu jsem stál líp. Karel měl pěšce méně v koncovce, technicky prohrané. Jirka sice držel pozici, ale svírala ho nepříjemná časovka. Ondra prohrál dřív, než jsem se stačil otočit za jeho pozicí. Honza si vypracoval pěkný časový náskok. Pavel stál dobře. Franta Kindl měl pasivnější pozici a horší čas. Hokejisté tekli o dvě brány.

Jak šel čas, semifinále se nám čím dál víc vzdalovalo a stejně tak naděje na bodový zisk v zápase. Už dlouho jsem neobětoval dva pěšce s tak lehkým srdcem jako právě tentokrát. Soupeř se zhrozil, zahrál rozhodující chybu a navrhl remízu. O té jsem samozřejmě neuvažoval, protože to vypadalo takto. Franta v pozici nic nenacházel a zezadu se plížila časová kotrola, Karel už složil zbraně, Jirka rovněž tak, Honzík měl sice pořád času na zbyt, ale v pozici už byl rád za remízu, Pavel Slovák očividně nezvolil dobrý plán a útočné možnosti jeho soupeře mě děsily, Franta Kindl byl v časovce s pozicí na štíru.

To už bylo jasné, že je konec všech nadějí. Pavel dostal mat, Franta vzdal, Honzík remizoval. Hokejisté prohráli 2 -5. V mé partii jsem alespoň prorazil útokem a odebral soupeři dámu. Bílý se ještě pokoušel o odboj, ale i když mi nefungoval propočet kdovíjak, blunder se tentokrát nekonal a jako jediný jsem si připsal výhru. Franta sice splnil kontrolu, bránil ale horší koncovku, a to nedávalo valné vyhlídky na úspěch. Ponechali jsme ho jeho osudu.

Jak jsem se dozvěděl, Franta se bránil dobře, ale v závěrečné pozici mu zase ujela ruka či nervy a namísto zasloužené remízy zcela zbytečně prohrál. To by nebyla sezóna kompletní, kdyby si to někdo z nás nezakusil, nejlépe vícekrát. Nebudeme plakat, postavíme se přítomnosti čelem. Nezbývá než navázat na kvalitní start a porvat se o udržení v divizi, kam patříme. Jak pravil klasik: "Nic víc a nic lepšího k tomu problému povědět neumím, a snad ani není třeba." viz Návod k výstavbě pevné pozice