Sokol Praha Kobylisy B – DDM Praha 6 A – 🗼 přebor družstev

Ztracený zápas aneb když soupeři lépe bruslí...

Do Kobylis cesta dlouhá, zbytečná, marná je touha. Utkání začalo přesně v šest hodin, tedy shodně s hokejovým zápasem naší rezprezentace na olympiádě, a bylo předem jasné, že ho asi nikdo z nás neuvidí. Tímto veřejně všechny účastníky chválím za to, že se k zápasu dostavili a odmítli vidinu rychlé remízy bez práce. To je velmi týmový a loajální přístup, kterého si zvlášť vážím. Alespoň něco hezkého, když jsme zápas, stejně jako naše hokejová reprezentace, švuňkem projeli.

Začněme prohrami. Mezi prvními kapituloval Karel. Černými se bránil v lehce horší koncovce těžkých figur. Soupeř zesiloval a zesiloval a Karel najednou neměl co hrát. S vidinou bílých kolosů, kterak vtrhávají do jeho tábora, si Karel nalil symbolickou sklenku čistého vína a partii vzdal.

Martina tradičně zle hospodařila s časem a to se jí stalo osudným. Zaslouží ale zvláštní pochvalu za nasazení. Místo do hrací místnosti jela totiž ke kapitánovi domácích domů. Tam se nám pokusila vyjednat lepší zápasové podmínky, ale bezúspěšně. Ta půlhodinka jí pak chyběla při časové kotrole, takže je třeba na této taktice ještě zapracovat a vyladit ji k dokonalosti.

Nedobře jsem si vedl i já bílými kameny. Přes svůj plán na důsledné otupení soupeřova útoku jsem pustil černého k nepříjemné iniciativě, ten s chutí obětoval kvalitu, kterou jsem mu za pár tahů vrátil. Zkrátka nevedlo se, skončil jsem v koncovce s pěšcem méně, k tomu měl soupeř ještě dvojici střelců a lepší pěšcovou strukturu. V této technicky zcela prohrané pozici na mě čekalo příjemné překvapení, když mi soupeř dovolil přejít do koncovky různobarevných střelců. Ta byla už technicky remízová, stačilo jen pohlídat jeden jediný pěšcový průlom černého. Já byl ale tak zklidněn nenadálým zlepšením své situace, že jsem si žádného průlomu nevšímal, soupeř prolomil a za pár tahů bylo dobojováno.

Franta Kindl hrál bílými opatrněji než obvykle. V jeho pozici se vyskytl nehezký izolovaný dvojpěšec, ale bílý si z toho nic nedělal a v klidu pokračoval v přesunech svých figur. Ty mu zajistily přechod do vyrovnané koncovky, která se dokonce Frantovi líbila, ale jak známo, nechat stát figuru se nevyplácí. Alespoň tedy pokud má soupeř dost času na to, aby ji vzal. (viz partie prvního kola Franty Štrosse)

Ondra se bránil ve španělské obraně a bránil se dobře. Lepší pozice, nějaký ten pěšec navíc, černý byl i přes útočné snahy bílého prostě v pohodě. Zahrál bohužel nekorektní oběť kvality a poté už nestál dobře a partii prohrál. Velká škoda, podobně jako v minulé hře to jsou zbytečně ztracené body. Co chci ale na Ondrově hře vyzdvihnout je jeho pitný režim. Na každý zápas si přinese pití, a to ho drží nad vodou při vleklém průběhu hry v dusné atmosféře. Ještě to proložit nějakou tou sušenkou a třeba člověk přestane přehlížet. Schválně to taky zkusím.

A tu už se dostáváme k našim gólům, totiž bodům. Remízu černými uhrál Franta na první desce. Ve slovanské postavil sice velmi pevnou, ale také pasivní pozici. Franta působí zaslouženě dojmem solidního hráče, i tentokrát se mu podařilo hrozby soupeře eliminovat a dokonce si dovolil odmítnout nabídku remízy po zahájení. Za to mu patří velký dík, nenechal nás v tom a vydržel s mužstvem do poslední chvíle. Po dalším průběhu se vyměnili figury a ve věžové koncovce už se do toho nikomu nechtělo.

Pavel Kincl hrál bílými a zažil v partii několik zvratů. Ze zahájení se mi pozice jevila jako dynamická s oboustrannými šancemi. V jednu chvíli mohl bílý zkusit obětovat nějaký ten materiál za rozehrání figur s útokem, namísto toho si materiál ponechal a rozehrál se černý. Ten pak na bílého krále zle dotíral, Pavel pod tlakem obětoval kvalitu, ale pozice už byla prohraná. Soupeř naštěstí pozici nezjednodušil, nevyměnil dámy a Pavel začal svojí dámičkou na koni uhánět soupeřova krále v centru. Černý si náhle uvědomil, že se z rande nevyvlíkne, a viditelně rozladěn souhlasil s remízou.

Mazácky si počínal Pavel Slovák, který jako jediný bral v zápase celý bod. Černými se dostal pod tlak a v horší pozici zvolil nejlepší praktické řešení, nekorektní oběť veže. Chudák soupeř měl už jen pár minut na hodinách a spadl do připravené léčky, ze které nebylo návratu. Měl jsem tu možnost sledovat Pavla hrát už vyhranou pozici a musím uznat, že to byla opravdu radost. Pavel nikam nespěchal, nervově vycukaného soupeře si v klidu připravil a s rozvahou chirurga dovedl partii k drtivému vítězství. Tichá voda břehy mele, takový je Pavel. Přišla mi na mysl naše vzájemná partie před několika lety hraná právě v Sokole Kobylisy. Pavel mě tehdy přehrál ve střední hře a, když mi chtěl dát ve vyhrané pozici mat, přehlédl obrat se ztrátou materiálu. To mu ale nic nevadilo, využil mého špatného času a v tupé věžové koncovce si mě dokonale vychutnal.

Budiž nám tedy alespoň jeho výkon příkladem v tom smyslu, jak hrát šachy prakticky a na výhru. Základ- dobré hospodaření s časem doplňme o rozumná herní řešení s nejlepšími praktickými šancemi, podložme to zdravou sebedůvěrou, stylem a chutí do hry a rázem máme recept na výbornou šachovou bramboračku. O různé mdlé záviny plněné bůhvíčím nikdo nestojí, ty nás nikam nedostanou!