DDM Praha 6 A – TJ Pankrác B – 🗼 přebor družstev

Těžký zápas proti soupeřům z Pankráce.

Zápasu čtvrtého kola chybělo do dokonalosti poměrně mnoho. Opět jsem si nezapomněl vlézt do časové tísně (na rapid slušných 25 minut na 30 tahů), takže podám o zápase jen těch pár postřehů, které jsem zachytil, když jsem se na chvilku odlepil od své šachovnice.

Franta, který hrál opět se silným soupeřem, působil sebevědomě a ze zahájení stál solidně. Měl trochu prostorovou převahu, soupeř si z toho ale moc nedělal a pohrozil hromadnou výměnou figur. Franta se po chvilce přemýšlení spokojil s remízou. Já jsem se černými bránil potřetí v sezóně pomocí Holandské. Kolem sedmého tahu jsem se v kritické pozici (bílý stojí lépe, co s tím?) zamyslel na 40 minut, následně jsem se odhodlal obětovat nekorektně věž. K mému rozčarování si toho bílý jakoby vůbec nevšímal a pokračoval prostým převodem jezdce. Následně jsem mohl zcela vyrovnat hry, namísto toho jsem se dostal do horší koncovky s jezdcem a věžemi. Nu a tu jsem, světe div se, neubránil. Soupeř mi dal poziční školu, nepomohla ani oboustranná závěrečná časovka, takže jsem si symbolicky nechal dát ve 46. tahu mat.

Partie Karla a Pavla na třetí a čtvrté desce měly jedno společné. Nebyl to jen stůl, ale především zahájení, které se hrálo. Šlo o dámský gambit, kde si černí troufali hájit čerstvě nabytého pěšce. Bohužel v obou partiích se lépe dařilo soupeřům. Karel, který měl bílé figury, se pokusil vyvrátit soupeřovu iniciativní hru komplikacemi hned v zahájení. Z těch se rázem ocitl v objektivně prohrané koncovce s kvalitou méně. Prokázal ale svoje technické kvality a černý se i přes materiální převahu musel spokojit s půlbodem. Pavlovi Kinclovi tentokrát partie nevyšla. Pěšce neuhájil, naopak soupeř se rozehrál a Pavel se z horší pozice už nedokázal vyvlíknout.

V partii Jirky Šmejce na pětce to vypadalo, že karta hraje pro nás. Soupeř se velmi urputně bránil a když už to v dámské koncovce vypadalo, že Jirka bude matit, odebral mu černý oba dva pěšce na královském křídle a rázem se začínalo hrát na naší branku. Naštěstí působí Jirka dojmem solidního hráče, takže si černý na nějakou další akci už netroufl a oba se dohodli na remíze. Jen doplním, že při venkovním zápase proti Bohemians se Jirkovi jeho mladý soupeř vzdal bez okolků, prestože měl Jirka posledních pár minut na hodinách a prostor na chybu rozhodně byl. Jistě si říkáte "Jak to ten Jirka dělá?" Sám mistr exkluzivně pro naše stránky prozradil, že sází na domácí přípravu. Prostřednictvím internetu a televize sleduje velmistrovskou gestiku a výrazy tváře. V pohodlí domova potom pravidelně trénuje tuto důležitou psychologickou součást hry před zrcadlem.

Ondra na šesté šachovnici rozehrál svou hru za černé sebevědomě. V zahájení měl pěšce více, ale bylo třeba zůstat obezřetný. Soupeři se podařilo nepříjemně sladit rozehrání svých figur s ovládnutím centra, nicméně stále jen usiloval o kompenzaci. Ondra to zkusil prolomit, ale nevyšlo to a nezbylo mu, než se vzdát. Martina bílými tentokrát neponechala nic náhodě. Bílými vzorně vystavěla velmi pevnou pozici bez slabin a v mírně lepší koncovce se spokojila s remízou. V partii byla vidět její zlepšená soustředěnost i poziční cit, a to je dobrá vidina ještě lepších zítřků.

Jedinou výhru, ale také skutečně zaslouženou, si připsal Pavel Slovák. Na osmé šachovnici černými se bránil proti Anglické hře. Vzorně bojoval o centrum, nic se nelekal přechodu do koncovky, volil správné tahy ve správný moment. Jeden by řekl, že hrál takřka drze. Z hromadění pozičních výhod sklidil ovoce v koncovce, jeho dotěrní střelci mu snesli k nohám plnou, jednobodovou nůši. Po zápase nám Pavel prozradil svůj ambiciozní plán šachového růstu. Tuto sezónu bude dál pilně hromadit body, aby pro příště vystřídal mě i Karla. Z druhé šachovnice pak bude dýchat na záda Frantovi a možná i opatrně vzdorovat jeho neochvějitelné pozici klubové jedničky. Jen tak dál, držíme ti palce!

Summa summarum prohra tři ku pěti. Soupeři nás na několika šachovnicích přehráli a to zlomilo utkání v náš neprospěch. Prohra je zasloužená, ale na zoufání si máme času habaděj.