SK Oaza Praha D – DDM Praha 6 B – 🗼 přebor družstev

První výhra B týmu v této sezóně. Hurá!

Oaza D-DDM B = 2½:5½

Po minulém výprasku jsme se krásně sešli v plném počtu na Oáze, oddílu proslulém vzornou péčí o mládež. Měl jsem pro tento zápas kapitánskou úlohu a nezapřel jsem na startu jistou nervózu. Nic to ale nevadilo, protože po mém obhlédnutí všech stolů jsem zjistil, že po zahájení takřka všude stojíme poměrně solidně. Obavy jsem měl tradičně z času. Přeci jen hráli Michal a Pavel Rakouš, kteří jakoby mezi sebou dlouhodobě vedli souboj o nejsvízelnější časovou tíseň. V tomto ohledu se tentokrát stal vítězem Pavel- tři minuty na dvacet pět tahů do kontroly, nadto v pasivní pozici s dámami ve střední hře. Asi nemusím říkat, že jsem marně hledal otevřené okno nebo nějakou jinou možnost, jak se při pohledu na tu šílenou kisnu zchladit. Sám bohužel také nejsem bez poskvrny, protože moje hospodaření s časem při partii bylo srovnatelné s Michalovým, což zpravidla není dobré znamení. Já se bránil Sicilskou obranou a nebýt toho, že můj soupeř hrál neobyčejně zbrkle a po ztrátě pěšce jakoby o hru ztratil zájem, měl bych sám co dělat. Naštěstí za pár tahů, kdy ještě čelil ztrátě figury, soupeř beze slova vzdal a já se mohl věnovat okolnímu dění.

Inu bylo se na co dívat, i když jsem měl pocit, že některým koncepcím našich borců zcela nerozumím a na jiné prostě nemám nervy. Fascinovala mě partie na osmé šachovnici, kde bílý Martin Kaprálek jednoduše stál od zahájení na výhru, ale pořád ne a ne vyvinout koně na dámském křídle. Až o mnoho později ho pod tlakem okolností vyměnil a zbytek figur konečně usměrnil jaksepatří. Zkušeně si ovšem počínal Saša Fica. Černými ve Španělské soupeře přehrál a odebral mu pár pěšců na dámském křídle, aby si to poté "nechal ukázat". Kompenzace se nekonala a Saša s přehledem stavěl dámu, pak přišla ještě od bílého hrubka a už byl konec hry. Tonda stál nádherně, stísněnému soupeři nehrálo celé jedno křídlo. Franta Kindl toho ze zahájení bílými moc nevytěžil, naopak dal soupeři zbytečně moc prostoru. Navíc si špatně odskočil koněm na kraj šachovnice, a aby o něj nepřišel, musel řešit věčně se vracející otázku "kam s ním?". Vašek Růžička si mohl černými po zahájení výskat, do vyhrané anebo alespoň jasně lepší pozice vedlo mnoho cest, stačilo si jen vybrat.

Michal vytěžil bílými ze Sicilské jednoznačně lepší koncovku, ve které se rozhodl přijmout nabídku smíru. Copak o to, remíza dobrá, ale škoda nepokusit se o výhru. Na takový postup Michalovi jednoduše nezbývá čas, nebo alespoň skálopevné nervy a tah na branku. Pavel s černými čaroval v časovce a soupeři nabízel tu pěšce, tu kvalitu. Toho ale nic takového nezajímalo a k našemu štěstí neměl ani zájem Pavla "dusit" na čas, byť měl zhruba o hodinu více. Před 40. tahem se oba ocitli ve věžové koncovce, Pavel snad dokonce s pěšcem víc, a dohodli se na remíze. Na pozadí událostí v této partii stála florbalová hůl, dokazující, že bílý chtěl v skrytu duše stihnout po šachách florbal, což se mu zřejmě stejně nepodařilo. Mezitím dokázal Franta najít v nepohodlné pozici taktický obrat se ziskem figury a soupeř pár tahů nato vzdal. Vašek Růžička si nevybral ve své partii zdaleka nejsnažší cestu, v koncovce mu chyběl pěšec. Zbývalo to buď lámat přes koleno, nebo prostě uznat pozbytí výhody, a tak se spokojil s remízou.

Martin Kaprálek si začal libovat až tehdy, když splnil 40. tahem kontrolu, protože ani jemu se nevyhla časová tíseň. Jak partie postupovala, zbyli Martinovi na šachovnici tři spojení volní pěšci a kůň, zatímco jeho soupeři už veškerý materiál došel. To ho ale neodradilo od toho, aby hrál dále, doufal snad v pat. V tomto světle se pak jeho gesto vzdání se jediný tah před matem jeví jako opožděné či nadbytečné. Jako poslední opět dohrával Tonda. Namísto postupného zesilování své pozice zvolil razantnější variantu s obětí figury za několik pěšců. Tento postup se mu v dalším průběhu partie znelíbil, což ho psychicky nahlodalo tak, že byl unáhleně přesvědčen o svojí zoufalé situaci. Místo snahy o protihru se začal neperspektivně bránit, a to byla voda na soupeřův mlýn. Černý rozherál svoje figury, rozhýbal pěšce a Tondovi zbyly jen oči pro pláč. Samozřejmě trochu přeháním, taková katastrofa to zase není, ale pravdou je, že místo trpké prohry to při zvolení správného plánu mohla být sladká výhra v miniaturce.

To jsme si ostatně ukázali při pozápasových analýzách ve sportovním klubu U Sklíčka, kam jsme se přesunuli autem ještě se Sašou a Frantou Kindlem. Toníkovi patří za toto nasazení obzvláštní dík. Přestože bydlí v Nuslích kousíček od magické Oázy, neváhal jet s námi až do Řep a z této strany Prahy pak nočním autobusem zpět. Jednu chvíli měl i obavy, že ho odvezeme snad až do Plzně. Odměnou mu budiž vědomí, že ze zahájení stál z nás čtyř nejlépe a prostě neměl den. V partii Franty jsme našli za soupeře zlepšení s obětí kvality, po kterém je pozice bílého zvolna zralá na vzdání. To je jen další potvrzení toho, že "nejtěžší je v šachách vyhrát vyhranou pozici". Za Sašu jsme zlepšení hledat nemuseli, dokázal si ho najít sám, navíc i bez něj si zaslouženě připsal bod. Celý večer jsme završili kvalitní, oboustranně zajímavou volnou partií Křivánek-Kindl (sekundanti Kandrik a Fica, rozhodčí a kibic Jiří Hrdina), která se skončila kolem druhé ranní zaslouženou remízou v pěšcové koncovce.

Odkazy na výsledky:
Výsledky Přeborové skupiny na dbchess.cz
Výsledky na Chess-Results