TJ Bohemians C – DDM Praha 6 A – 🗼 přebor družstev

Áčko i ve druhém kole vítězně...

V letošním ročníku přeboru Prahy jsem neměl, ač nerad, ambici dostat se byť jen jedinkrát za šachovnici. Jednak jsem si zejména v Pardubicích trošku pošramotil své ELO (a taky pověst… Tondo, už žádné chození na ranní partie přímo z non-stopu), což se projevilo mimo jiné propadem v soupisce až na jedenácté místo, ale hlavně jsem si dost neprozřetelně již někdy začátkem října minulého roku zablokoval všechny středeční večery roku letošního. Proto když mi od Franty přišla nabídka účasti v zápase druhého kola, byl jsem celý dychtivý… (PS: Díky Ondro a Martino za přenechání místa v sestavě).

Zasedl jsem za bílé figury a říkám si… KONEČNĚ!!! A i když mi pak nepřišel soupeř, ani v nejmenším mi to nezkazilo náladu, naopak ve mne zavládlo nadšení z mé první (a pravděpodobně poslední) letošní výhry… PS: "Důležité jsou body, jedno jak už, že jo…" vedeme 1-0.

Díky kontumaci jsem se mohl soustředit na ostatní partie. Předně musím pochválit všechny za příkladnou dochvilnost. Myslím, že v 18:00 jsme všichni byli na place, což v žádném případě nešlo říci o našem soupeři, který počítal čtyři hráče, aby vůbec mohla být zahájena hra. Pro naše borce tak zpočátku nebyl problém plnit Frantovu předzápasovou instrukci, že máme mnohem lépe hospodařit s časem, prakticky všechny hodiny tikaly soupeřům… Šel jsem si cca na hodinku odskočit, a po návratu shledávám, že Frantův apel ohledně hospodaření s časem zvládli tou dobou plnit už jen Honza a Pavel S., jinak jsme na všech šachovnicích stáli s horším časem (!)

Franta (1.) hraje černými jakousi slovanskou či poloslovanskou výstavbu s výměnou na d5. Jeho soupeř zdá se ze zahájení vyšel trochu lépe, když má sice visící pěšce d4 a c4 v centru, tito však zatím nejsou slabí, naopak zajišťují bílému určitou prostorovou převahu a není vidět vhodný plán, jak je účinně napadat. Černý má navíc oslabená černá pole okolo svého krále na královském křídle. Vláďa (2.) bílými volí mora gambit (1. e4 c5 2. d4 cxd4 3. c3) a rozhodně má kompenzaci za pěšce. Celá pozice má říz, moc se mi líbí, a to ještě netuším, co bude následovat. Pavel K. (3.) se černými ze zahájení dostává do pozice obdobného charakteru, jakou má na desce Franta, jen visící pěšci soupeře stáli tentokrát na e4 a d4, a černý měl oslabená bílá pole okolo svého krále, nikoliv černá. Ani zde se mi Pavlova pozice moc nelíbila, ale to je možná dáno mou osobní preferencí… rozhodně se zatím nic dramatického neděje. Jirka (4.) hraje bílými proti ruské a volí výstavbu s 4. Jc3 s dlouhou rošádou. Na soupeřův pěšcový nástup na křídle odpovídá dle mého názoru správně protihrou v centru… Nimcovičovo srdce by plesalo. I mě se Jirkovo pojetí moc líbilo, v pěšcovém řetězu soupeře se začaly rýsovat slabiny na černých polích, naopak Jirka stál úplně bez slabin a „v pohodě“. Honza (5. – černé) nevím, co hraje za zahájení, každopádně ho hraje rychle, a rychle hraje i střední hru (jedna s hvězdičkou za hospodaření s časem). Pokud jsem to stihl sledovat, vybral si (možná byl donucen) k oběti figury za tři pěšce s dalším zjednodušením, a jakkoliv by to asi většina z nás hrála radši za bílé, mě se to zdálo celkem v pohodě. Pavlovi S. (6. – bílé) se brzo v zahájení daří zřejmě přechodnou obětí figury (neviděl jsem) šikovně svázat soupeřova koně po e-sloupci, koukal z toho pěšec navíc a pokračující iniciativa. Tonda (7.) zahajuje neortodoxně 1. e4, c5 2. f4, d5… a pozice vzniklá po několika tazích se mi nezdá být perspektivní ani pro jednoho z hráčů. Popravdě, čekal jsem, že si oba soupeři co chvíli potřesou ploutvema, a už jsem se těšil, jak si dáme s Tondou jedno rychlý v baru o patro výš… leč Tonda to i se dvěma dvojpěšci ve vlastním pěšcovém šiku tahal a tahal…

V dalším průběhu zvyšuje na 2-0 Pavel Slovák. Svému soupeři zasazuje těžký psychologický úder, když svou vazbu po e-sloupci nakonec vůbec nevyužívá a přetahuje pěšce z d5 na d6. Ukazuje se, že figuru si zpátky tak jako tak dobere. Psychologický účinek tohoto tahu (který jsem mimochodem vůbec neviděl) byl na první pohled evidentní, soupeř následně v rychlém sledu zahrál nejméně dva tahy „druhé sorty“, pokud ne přímo hrubé chyby, a s již hroutící se pozicí se zcela oprávněně vzdal odhaduji okolo 25. tahu. Následuje remíza Honzy, který s věží proti věži a jezdci sice neudržel všechny své tři pěšce navíc, ale přidal další cenné desítky minut do svého časového náskoku, v důsledku čehož mu zbývala asi hodina a pět minut proti pouhým cca šesti minutám soupeře, a to nikoliv do časové kontroly, ale do konce celé partie. Soupeř pak sice nabídl remízu sám, ale myslím, že v ten okamžik už mohl remízu „prohlásit“ i Honza, a to s ohledem na špatný čas soupeře. Jak patrno, koncept „obětuj pozici a materiál za čas“, o kterém jsem slyšel poprvé právě od Honzy, lze aplikovat nejen v bleskových partiích, a Honza v něm demonstroval opravdové mistrovství. Následuje remíza na první desce, kde Franta nakonec po boji neutralizuje veškerou iniciativu soupeře a přechází do pravděpodobně remízové koncovky s rovným materiálem. Tím se dostáváme na 3-1 a k vítězství v zápase nám stačí ze čtyř partií uhrát 1 ½ bodu.

Nepochopil jsem partii Pavla K., který se dostal pod nepříjemný tlak. Pavel nejprve připouští vidličku na svou dámu a věž, aby si nakonec nechal vzít radši dámu (místo věže na a8) za dvě lehké figury. Pak si hraje dál, jakoby se nechumelilo, a když jdu podruhé kolem, soupeř je také bez dámy, přičemž černému chybí jen jedna z věží bez zjevné kompenzace bílého. Hra se víceméně vrací do rovnováhy, kdy bílý má 2V+P proti Pavlovým V+J+S. Zase jdu okolo, a soupeř má mínus věž za pouhého jezdce, opět bez známek jakékoliv kompenzace. Pavle jak jsi to sakra udělal, to chci taky…. Odsud dál se partie vrací k očekávatelnému logickému průběhu, kdy Pavel s čistou figurou navíc skutečně vyhrál (po minulém průběhu jsem čekal cokoliv). Vedeme už 4-1.

Divácky velmi vděčná partie se hraje u Vláďy. Soupeř zve bílého do zápletek, kdy mu nejprve nabízí pěšce a následně věž za střelce, kterou však nejde okamžitě sebrat pro chycení bílé dámy. Vláďa kontruje obětí jezdce, který také nejde vzít kvůli vazbě po d-sloupci… jezdec přitom napadá věž i dámu soupeře (!) Černý místo aby někam ustoupil dámou, vcelku chladnokrevně nechal vše stát a napadl dámu bílého. Krátká vsuvka… vždycky mě fascinovalo, jak šachoví komentátoři jaksi samozvaně určují, který moment byl ten „kritický moment v partii“, kde byl „breaking point“, „jaký tah rozhodl o celém dalším osudu partie“ apod. Jakkoliv se mi to nikdy nezdálo příhodné, neboť častěji (zejména na nižších úrovních) záleží na každém tahu a zejména na tom, kdo udělá onu příslovečnou poslední chybu, nyní konstatuji, že u Vláďovy partie byl kritickým momentem nepochybně jeho následující tah. Vláďa si může vzít dámu, nebo si může vzít věž (dokonce se šachem), volí ale jiné řešení, a suše uhýbá dámou. Později se za toto své rozhodnutí velmi haněl, i když jsme nemohli vyloučit, že šlo o nejlepší tah. Soupeř kontruje odebráním jezdce, o kterém jsem si myslel, že ani nadále nejde vzít, nechává si sebrat vlastní dámu a vzniká divočina D+2P proti V+S+J, tedy jakás takás rovnováha, dá-li se o jakékoliv rovnováze v pozici takového charakteru mluvit. V dalším průběhu černý rozvíjí nekompromisní útok na bílého krále, a vyhání ho až na h4, Vláďa v mezičase sbírá černé pěšce na dámském křídle a má dva spojené volné pěšce a5, b4. Karty jsou rozdány jasně… černý musí se svým útokem prorazit, jinak rozhodnou spojení volní pěšci bílého. Právě v tomto okamžiku se Vláďa již na hranici výhry zřejmě dopouští chyby (neviděl jsem to přesně), když soupeř vynucenou sekvencí tahů likviduje bílou dámu za cenu vlastní věže. Záleží už jenom na to, zda černý svým střelcem a jezdcem včas chytí spojené volné pěšce bílého, ale to se mu daří bez problémů, a domácí tak ještě drželi naději alespoň na nerozhodný stav.

Při vedení 4-2 se začíná smrákat nad Jirkovou partií. Jirka stojí ze zahájení úplně v pohodě a možná netlačí na pilu úplně tak, jak by mohl. Ve střední hře dochází postupně k výměně figur všech figur kromě jednoho páru věží, a pořád se nic neděje. Soupeř to ale tahá a tahá, a najednou má nebezpečného volného pěšce na h-sloupci. Když už soupeř staví dámu a Jirka je za ni nucen odevzdat věž, vidím to celkem bledě (a myslím, že nejen já). Jirka ale usvědčí všechny z mylného pohledu a partii ještě vyhraje (!) Znáte tu poučku, že dva spojení pěšci na šesté (na třetí) řadě jsou silnější než věž, a jinak že vyhrává věž? Jirka má pěšce jenom na c4 a d5 a černý je na tahu, přesto s úžasem zjišťuje, že bílé pěšce nelze zastavit. Šachy jsou kouzelnou hrou a s ničím si nemůžete být jistí (tedy alespoň pokud to hrajete na takovém levelu, jako já). Nevím, do jaké míry Jirkovi připisovat kredit za to, že měl vše dopředu spočítané, každopádně na to se historie neptá. Důležité je, že vedeme už 5-2 a máme v kapse dvě výhry v prvních dvou kolech, což je úžasné, zejména když si vzpomeneme, jak probíhal minulý ročník.

U Tondovy partie jsem viděl jen tupou remízu, Tonda však viděl něco jiného, a sice že jeho kůň bude po výměně většiny figur v koncovce mnohem silnější, než soupeřův střelec. A vskutku, i přes hendykep dvou dvojpěšců Tonda dokázal utahovat šrouby a postupně bílého vmanévroval do naprosto patetické pozice bez jakýchkoliv vyhlídek na protihru. Pak už zbývalo jenom najít správný vítězný plán/průlom, což bylo spíše otázkou času, než otázkou jestli.

Vyhráváme tedy vysoko 6-2 a s částí týmu včetně Martiny a Ondry, kteří nás přijeli podpořit (díky), se vydáváme na vítězné jedno (konečně), a mně pořád nejde do hlavy hlavně Vláďova partie. Vláďa sice s poměrně velkou jistotou tvrdí, že jakékoliv jiné pokračování v oné kritické pozici by bylo lepší, než to, které zvolil, ale znáte ty hospodské „analýzy“… Každopádně, bylo to super, rád jsem přišel, a jen víc takových zápasů.