DDM Praha 6 A – Loko Praha B – 🗼 přebor družstev

Může za to Fanda Hrnčíř!

Někde se loudal se svou dvaadvacítkou a s Martinou jsme tak museli čekat půl hodiny na Vypichu v patnáctistupňovém mrazu. Pak se konečně přikodrcal, počkal, až všichni nastoupí, a pak slovy: "Sorry, já tady otáčím," zase všechny z tramvaje vyhnal ven. Naštěstí za ním jela další tramvaj, která nás na Bílou Horu dovezla, a se zpožděním jsme dorazili do hrací místnosti. Páté kolo pražského přeboru bylo v plném proudu a nás čekalo odčinění ostudné porážky z minulého zápasu.

Udělal jsem pár tahů ve španělské a obhlédl situaci. Franta byl snad jediný, kdo stál na výhru, ostatní pozice mi přišly v nejlepším případě vyrovnané. Tím chci říct, že jsem všude spočítal figury a nikdo z nás neměl ani pěšce navíc. To mě trochu zklamalo a vrátil jsem se k partii. Naštěstí alespoň můj soupeř zazmatkoval a toho kýženého pěšce mi daroval.

První vyhrál ale Franta. Své optimistické mínění o jeho partii jsem si musel ale poopravit, když jsem si všiml, že je bez figury a okamžitá výhra se nekonala. Oběť byla samozřejmě přechodná, Franta získal materiál zpět s útokem. Ještě se musel chvíli snažit, ale partii dovedl k vítězství.

Pák následovala Honzíčkova půlčička. Zdálo se mi, že s opačnými rošádami stojí podezřele, a že černý aktivními věžemi bude nepříjemně obtěžovat bílého krále. Honza se však díky postupu na královském křídle dostal k taktickému obratu a beztrestně sebral pěšce černému na e6. Pozice se zjednodušila a po několika tazích byla podepsána remíza. (Kdo chce, může si Honzovu partii přehrát, objevila se v diskusi.)

Pak jsem to byl snad já, kdo skončil jako třetí. Soupeř mi v průběhu partie daroval ještě dalšího pěšce a mohlo být rozhodnuto mnohem rychleji, kdybych tradičně nedovedl partii do časové tísně. Ale zaplaťpánbůh jsem to nezkazil a první výhrou v sezóně tak přispěl svou troškou do společného mlýna.

Další výhry pak přidali Jirka, Zdeněk a Pavel Slovák. Nejméně toho vím paradoxně o Jirkovi, ač jsem seděl vedle něj. Když jsem byl na tahu, přemýšlel jsem o své partii, a když ne, procházel jsem se po místnosti a koukal po ostatních. Jirka se černými dostal k aktivní hře, vytvořil si v centru předsunutého krytého pěšce a snad díky tomu vyhrál.

Zdeňkovu partii si vybavuji trochu líp, tedy alespoň závěr. Řekl bych, že se Zdeněk černými po celou dobu spíš bránil, ale závěrečný zvedák Df2 byl tahem dne. Jako rána pěstí. Bílý čelil nekrytelnému matu a po dalším tahu vzdal.

Pavel také čelil tlaku soupeřových těžkých figur. Naštěstí bílý zešílel a obětoval věž. Pavel po krátkém zamyšlení oběť přijal, králem utekl a s úsměvem na rtech a poděkováním přijal soupeřovu kapitulaci.

Protože Ondra dotáhl do remízy remízovou partii (i když se mu soupeř snažil v koncovce chytnout věž, ale zbytečně) a Martina těžkou koncovku černými neudržela, vyhráli jsme 6:2.

Omlouvám se hráčům, že některé partie jsem vzal až moc stručně, ale díky zpoždění na začátku jsem neměl moc času na podrobnější sledování. A ptáte se proč? Může za to Fanda Hrnčíř!

Jak to viděl soupeř.