* DDM Praha 6 *

* Přihlášení
* Zaregistrovat

* Novinky
* Kalendář akcí

Turnaje:

* Přebor družstev
* Čtvrteční blicky
* Přebor klubu
* Online přebor klubu
* Multimédia
* Problémisti

Klub:

* Diskusní fórum
* Hattrick fórum
* Naši hráči
* Naši uživatelé
* Naše partie
* Kontakt a historie
* Společné akce
* Naši sponzoři

Zajímavosti:

* Diagramy týdne
* Dokumenty
* Odkazy
* Tyto stránky


Kutnohorské tažení

O víkendu 20. a 21. května se v půvabném městě Kutná Hora konalo 14. mistrovství ČR v řešení šachových skladeb. Byl jsem trochu na váškách jestli jet, vzhledem k faktu, že bych mohl přijít o semifinálovou bitvu našich hokejistů proti Finsku. Navíc jsem na ono mistrovství málem zapomněl, páč ten čas strašně rychle utíká. Takže děkuju Kaučovi za příhodné připomenutí, které mi osvěžilo paměť.

Den první: Původně jsem chtěl jet vlakem, ale v sobotu ráno mě vzbudil můj mobilní telefon, když mi zavolal Alexander Fica (dále jen Saša), známý to problémista, a nabídl mi, zda bych s ním nejel autem. Taková nabídka se nedala odmítnout, obzvlášť když si dal takovou práci se sháněním mého telefonního čísla, jak jsem se později dozvěděl. Děkuji Davidovi, který mu ho dal, a samozřejmě Sašovi, který mě vozil bez nároku na honorář a bez bouraček. Cesta byla vcelku bezproblémová. Dali jsme si sraz ve tři čtvrtě na deset před hotelem Pyramida. Saša měl asi dvacet minut zpoždění, které ovšem ihned po příjezdu osvětlil oznámením, že vyjel, ale chtělo se mu srát, tak se musel vrátit. Ještě jsme zajeli do Fortuna Baru pro Sašovy ztracené sázenky a pak už rovnou do Kutné Hory. Ještě v Praze se Saša nějak zakecal o prohře s jedním třináctiletým klukem na turnaji v Kobylisích a přejel odbočku, avšak náhradní varianta byla zcela uspokojivá. Na místo jsme dorazili zavčasu. Řešení probíhalo v SOŠ a SOU řemesel, kde jsem se také ubytoval. Ale jen já a většina ostatních řešitelů, Saša měl v rukávu eso, jednu moc pěknou a levnou ubytovnu v nedaleké Čáslavi. Tam jsme se vydali hned poté. Saša se ještě musel opítat na cestu u jedné pumpy a taky pořvával na jednu cyklistku z auta "pane, kudy k nemocnici?". Na parkovišti před ubytovnou pak padla hláška víkendu. Když Saša vyndaval věci z kufru, obrátil se na mě a povídá "Jedno triko, jedny kalhoty, jedno pyžamo, jeden svetr, všechno a hovno, rozumíš?". Na vrátnici jsme se chvíli nemohli dozvonit, ale nakonec nám slečna vrátná otevřela. Saša vysvětloval, že já jsem se už ubytoval jinde. Pak mě prohlásil za svého syna a tvrdil, že jsme v Kutné Hoře na jakési vojenské akci. Dostal pěkný pokoj a hned jak se ubytoval jsme jeli nakoupit do Penny Marketu. Tam si Saša koupil balení Kubíka, aby mu to řešení šlo od ruky, a ještě pár drobností. Já jsem nijak nezaostal a nechali jsme tam dohromady přes tři kila jen za pití a sladkosti. Při zpáteční cestě do Kutné Hory jsme se chtěli stavit na oběd. Saša zhlédl při cestě motorest, prudce zabrzdil a jak byl v ráži, vjel zaparkovat do autobazaru. Hospoda byla bohužel zavřená nebo jsme nepoužili ten správný vchod. Tak jsme pokračovali dál po silnici, až jsme dojeli do Kolína, kam jsme ovšem vůbec dojet neměli. Takže první část řešení byla bez oběda, protože zpáteční cesta nám trvala poněkud dlouho. Bylo to znát, zejména asi na Sašovi, který v prvním dni nevyřešil nic. Já horko těžko jednu dvoutažku a kus studie. Na hokej se přestávka nekonala, tak mi nezbylo, než ho při řešení poslouchat ve sluchátku rádiem na mobilu a tlumit vášně. Jak se dořešilo, šlo se do hospody. Já jsem následoval své spolubydlící do restaurace U hrnčíře, kterou nám doporučil místní řešitel Buňka. Po chvíli za námi dorazil i Saša, před kterým musím smeknout. Podle jediné informace, že je cílová hospoda u kostela, prošel asi dvacet podniků, až nás konečně našel. V příjemném prostředí jsme se najedli, zkoukli hokejový duel Švédska s Kanadou a nakonec, nam můj smělý podnět, si i zablicali, i když na nepříliš kvalitních hodinách. Seznámil jsem se i s budoucím vítězem v řešení, Miloslavem Vankou. Nebývale příjemným dojmem na mne zapůsobila i tamní krásná servírka, které děkuji za milé úsměvy, jimiž mi zpříjemnila sobotní večer.

Den druhý a poslední: Saša, nezvyklán svým dosavadním neúspěchem, plánoval na druhou část řešení mocný finiš. Ráno dokonce vynechal silné oblbující prášky na bolest zad, která ho poslední dobou trápí. Ve čtvrtém kole, tedy samomatech, sice zaznamenal opět čistý průstřel, ale následoval taktický přesun za světlem k oknu a v následujících dvou posledních kolech už zabodoval (Sašo, ty draku!). Já jsem v ranní letargii v prvních dvou kolech nebodoval, zato v mých relativně oblíbených pomocnících v kole posledním jsem to vyhrotil na celé 4 body (to je skoro třetina možných!). Vyhlášení výsledků se díky rozumné dohodě účastníků urychlilo, takže jsme se Sašou mohli v klidu sklidit potlesk, pobrat ceny a jet domů. A jaká byla spokojenost s výsledky? Saša moc spokojen nebyl, předposlední místo před dvanáctiletým nadějným juniorem Frantou Bobisudem si zajistil až ke konci. Já mohu upřímně prohlásit, že z hlediska tvorivosti som velmi spokojný. I Saša byl toho názoru, že šestnácté místo je krásným úspěchem. Závěrem děkuju Zdeňkovi, bez jehož spolupráce a ideí by tento článek pravděpodobně vůbec nevznikl.

Vláďa, 30.5.2006

♖♘♗♕♔♙♟♚♛♝♞♜ | Copyright © 2001-2019 ŠK DDM Praha 6 | 📧      Facebook  Ikona DDM