10.kolo - Zápas s Lokomotivou

Protože tento článek píši s odstupem času, nevím přesně v jakém pořadí partie končili. Myslím si ale, že první dokončenou partií byla tradičně Ivanova. Na šachovnici se opět objevila "divočina". Ivan přehlédl dvojí úder (jestli si dobře pamatuji, ale nejsem si tím jistý) a docela brzy kapituloval.

Druhá prohra nás čekala i na šesté šachovnici, kde hrál Prokop. Partii začal svým oblíbeným dámským pěšcem, ale soupeři se přesto podařilo vyrovnat. Boj se rozhodoval v koncovce, kde oba hráči měli jednu věž a jezdce. Černému se podařilo figury rozestavit aktivněji a měl proto výhodu. Prokop se snažil ještě něco vykouzlit obětí jezdce, ale to na záchranu nestačilo. Za pár tahů pak partii vzdal.

Radosti jsme se ale dočkali na čtvrté šachovnici, která patřila Sašovi. Hrála se španělská hra. Černý se ale brzy pokusil o protiúder v centru d5, čímž mohl Saša získat výhodu. Šance ale nevyužil a tak iniciativu převzal soupeř. Ale pak se na šachovnici objevil krásný kombinační úder bílého. Černý pak spotřeboval spoustu času na to, aby dokázal najít oběť dámy za lehkou figuru a věž a tím zabránit okamžité prohře. Nicméně zbytek už byl jen věcí techniky a partie dospěla do vítězného konce.

Vítězství jsem se dočkal i já na sedmé šachovnici. Bránil jsem se královskou indickou, ale dostal jsem se do pasivní pozice. Snažil jsem se totiž připravit protihru na dámském křídle, jenže pak zjistil, že se mi to nepodaří. Rozhodl jsem se tak několika výměnami, včetně svého černopolného střelce, zjednodušit hru, pozorně se bránit a čekat na nějakou soupeřovu chybu. Partie se rozhodovala opět v mojí veliké časové tísni. Soupeř hrál (nevím proč) ale také velmi rychle, čímž se mi podařilo rozehrát jezdce, zneškodnit soupeřovo mohutné centrum a vytvořit si dva spojené volné centrální pěšce. Tím se partie úplně otočila a soupeři nezbývalo nic jiného, něž se vzdát. (Partii bohužel nemám čas teď okomentovat, ale někdy později se na našich stránkách objeví.)

Velmi zajímavá byla partie na třetí šachovnici, kde hrál černými Láďa Jahoda. Podle Saši to byla nejhezčí partie daleko ze všech, já jsem ji ale ale moc neviděl. Postupem královských pěšců si černý vytvořil velký tlak. Díky několika taktickým úderům vznikla pozice s nerovnoměrným materiálem a silným útokem našeho hráče. V dlouhé analýze se potom ukázaly docela hezké maty, bohužel v parii se žádný neojevil a tak hra skončila remízou.

Další remízou se skončil boj i Jirky na páté šachovnici. Bílý (soupeř) nepojal zahajení moc agresivně a pozice se zablokovala. Nastal dlouhý manévrovací boj, v němž se nikomu nepodařilo soupeře přelstít a po několika výměnách byl smír podepsán.

Dvě prohry, dvě výhry a dvě remízy znamenaly stav 3 : 3. A tak se naše oči ubíraly na první dvě šachovnice, kde se o výsledku rozhodovalo.

Koncovka Honzy vypadala hodně remízově. Honza měl sice pěšce navíc, ale s jedním jezdcem proti střelci se mu nemohlo podařit proměnit jej v dámu. Vraťme se však ještě kousek v partii zpátky, kdy na šachovnici byl jěště větší počet pěšců. Právě tady totiž mohl Honza rozhodnout boj krásným studiovým obratem. Honza ale bohužel nejříve našel jiný hezký tah, který se vítěznému docela podobá a o němž si myslel, že vede k výhře. Další tahy pak již nehledal a tím svou šanci na vítězství promeškal. Škoda, výhra by znamenala čtvrtý bod pro družstvo.

Stav byl nyní 3½ : 3½. Všichni sledovali první šachovnici, kde hrála naše jednička, Franta.

Jenže to byl pro nás velmi smutný pohled. Frantova samotinká dáma bojovala proti veliké přesile dámy s věží. Za normálních okolností by to Franta asi vzdal, jenže za takového stavu? My jsme ale ještě doufali, že při jeho kvalitách dokáže najít nějakou pevnost, pat nebo věčný šach, největší optimisté dokonce doufali, že se mu podaří zvítězit na čas! (protože soupeř dlouho nevěděl, jak převahu realizovat). Zázrak se ale nestal, a tak si Franta připsal do statistiky první ( a poslední) nulu v soutěži. Ale nemuselo tomu tak být. V zahájení ho sice soupeř výměnou jezdce na c6 nepustil do klasického svěšnikova, jenže to na aktivitě Frantových figur nebylo znát. A právě tady mohl Franta neobtížnou a hezkou kombinací s přechodnou obětí dámy získat pěšce a dobrou hru. Místo toho se pak dal na ústup a dostal se do velmi těžké a pasivní pozice, která vyústila v již zmiňovanou koncovku.

Je to veliká škoda, že právě dneska si vybral Franta slabší chvilku (snad byla způsobena únavou s dlouhých směn v práci) a Honza lajdácky obešel cestu k výhře. Mohli jsme jako jediní pokořit silnou Lokomotivu a zajistit si tak účast ve druhé třídě i pro příští sezónu.