TJ Praga J – DDM C

Náš první zápas v nejnižší soutěži, kterou tady máme, se vydařil nadmíru uspokojivě. Síla našeho družstva se projevila hlavně větším hladem po vítězství, když jsme otočili nepříznivý výsledek. Ještě před začátkem jsme nevěděli, jestli všichni dorazí, ale když se ve dveřích k překvapení všech objevil Martin Kutil, jehož příjezd nebyl v plánu, všichni jsme si oddechli. Nakonec jsme nastoupili v relativně kompletní sestavě, kde z první osmičky chyběli jen Marián Fica a František Štross st. na šesté a sedmé šachovnici, kteří byli nahrazeni Jitkou a mnou. V tomto ohledu jsme na tom byli myslím o něco lépe než domácí. Dalším zajímavým aspektem tohoto zápasu byla neuvěřitelná zima v malé hrací místnosti, která mi připomínala spíš přestavěnou fotbalovou šatnu.

V úvodu zápasu jsem se musel věnovat pro mě složité pozici na mé šachovnici a jen občas jsem mohl nahlédnout vedle k Jitce. Takže první, co jsem zaregistroval, když jsem měl chvíli oddechu, byl stav 1:1 po rychlých remízách na první a šesté šachovnici. Jak remízoval Ivan netuším, ale Martin se pustil se svým soupeřem do analýzy jejich pozice, která trvala snad ještě déle, než samotná partie. Martinův soupeř první ospravedlňoval svoji remízu tím, že všechny slabiny ve výstavbě našeho borce jsou dobře pokryté. Po půl hodině byl přesvědčen, že může být za remízu rád.

O pár minut později se náš soupeř dostal do vedení. Jitka na sedmé šachovnici přehlédla vtipný mezitah, kterým mohla odrazit vidličku mezi dva jezdce. S figurou míň už ji to dlouho nebavilo – 2:1. Od této chvíle se skóre asi půl hodiny nezměnilo. Změnily se pouze pozice na šachovnicích, a to z dobrých na skvělé z našeho pohledu. Téměř současně skončily partie na druhé a páté šachovnici, obě v náš prospěch. Bohužel k jejich průběhu vám toho moc říci nemohu, protože jsem se do té doby klepal zimou a přemýšlel, jak dokopat svého b-pěšce do dámy. Vstal jsem až když jsem s překvapením zjistil, že jsem se přepočítal při směšně jednoduché pozici, a můj pěšáček s maršálskou holí padl krok před cílem. Možná to bylo tím, že jsem byl naštvaný, že se můj soupeř už dávno nevzdal. Jak jsem tak vstal a díval se na zbylé dvě šachovnice, zjistil jsem, že se na nich odehrává podobný scénář. Domácí projevili nepochopitelnou bojovnost a snažili se odvrátit nepříznivý stav 2:3 z třech totálně prohraných pozic. Nakonec jsme na všech vyhráli téměř součastně. Jirkův i můj soupeř se vzdali, když jim zbývala tak půl minuta na hodinách, naopak na třetí šachovnici byl v časové tísni Karel, ale s dámou a pár pěšci víc stihl dát mat v hodině dvanácté. Cestou domů jsme my tři ještě poslali pár nelichotivých poznámek na adresu našich soupeřů (samozřejmě za jejich zády) za to, že nám zbytečně zabili hodinu času. To nám ale radost z vysokého vítězství zkazit nemohlo.