ŠK PORG C - DDM C

Proti aktuálně poslednímu týmu tabulky jsme se sešli jen v šesti lidech. Z první osmičky chyběli Jaromír, Marián a Martin. Z náhradníků jsem přišel jenom já. Hráli jsme v takové malé klubovně, do které směřovalo taky několik malých dětí (občas s maminkami), které k mému překvapení zasedly za šachovnice.

Dvoubodový kontumační náskok našeho soupeře snížil jako první Prokop na dvojce, a to ve velkém stylu. Na pořadu byla španělská s obětí figury za dva pěchy a útok. Prokop při procházce po hrací místnosti zabrousil i k mé šachovnici a byl zvědavý, co si to píšu mimo partiář. Zpočátku mé poznámky o ostatních partiích pročítal s úsměvem. Poté se ale dočetl, že nestojí úplně dobře. Na chvíli se zamračil a namítl, že stojí výborně. To jsem po pár dalších tazích musel uznat. Zdálo se mi, že osamocená bílá dáma v protivníkově týle bude brzo vyměněna a tím se dostane ke hře černý s figurou navíc. To se ale nestalo. Prokop svoji dámu udržel a pochodem středních pěšců úplně rozvrátil pozici soupeře. Ještě když získal první věž, tak měl ve hře jen dámu, druhou figuru (střelce) vyvinul, až když to znamenalo zisk černé královny - 1:2.

Na čtyřce hrál náš kapitán (typicky 1.d4) a také velice ostře. Ivanovi se to tak líbilo, že strávil v úvodní fázi zápasu víc času u této partie než u svojí. Jirka typicky obětoval střelce na h7 a vyhnal krále na g6. Jenže nepokračoval přesně, a tak získal zpět "jen" kvalitu. Problém tkvěl v tom, že se Jirkovi nepovedlo rychle dostat věže do hry. Po chybě dokonce soupeř získával zpět kvalitu - Jirka naštěstí zachránil půl bodu věčným šachem. Po partii mi řekl: "Víš co je na tomhle ročníku nejstrašnější? Že jsem ani jednoho z těch nejnemožnějších soupeřů neporazil.:)"

Srovnali jsme na sedmičce, kde jsem hrál já. Poprvé v tomhle roce jsem měl černé figury, a říkám vám, je to docela nepříjemné. Příště chci zase bílý! Hrál jsem sicilskou a brzy získal dvojici střelců, jenže v docela pasivním postavení. Přípravu uvolňujícího průlomu přerušila soupeřova hrubá chyba, kdy přehlédl ztrátu věže. Nejhorší na tom je, že já to napoprvé přehlédl taky (hrálo se dost rychle), a sebral jsem si ji až napodruhé. Moje královna se tím dostala mimo hru a soupeř mě překvapil obětí kvality, po které následovalo krátké tango v podání mého krále a bílé dámy. Po dalším zjednodušení jsem však dvě kvality navíc uplatnil k výhře - 2½:2½.

Do vedení nás dostal František Štross st. na šestce. Po opačných rošádách v italské svoji soupeřku různými prostředky válcoval na dámském křídle. Zvlášť jezdcové výpady a pochod pěchoty byl nepříjemný. Partii nezakončil kombinačně, místo toho přešel do koncovky s kvalitou a nějakým tím pěchem víc - 3½:2½.

Na zbývajících dvou šachovnicích jsme tedy potřebovali získat alespoň bod, což z daných pozic nebylo vůbec jednoduché. Ivan hrál černými italskou velmi nebojácně, do výhody se ale dostal jeho soupeř. Po otevření hry před oběma králi těžil z většího prostoru a došel pěšcem až na f7. Ivan se ale bránil velmi vynalézavě a nečekaně. Tím pomalu ale jistě dostával soupeře do časové tísně. Ten si dlouze vymýšlel další postupy, které mu Ivan překvapivou obranou mařil už po pár tazích. Náhle, vypadá to neuvěřitelně, má černý jakoby z ničeho nebezpečné hrozby a získává (bohužel nevím jestli vynuceně) střelce. Z figurou míň a časovkou na krku už bílý dlouho nehrál - 4½:2½.

Karel Schmidt hrál na trojce zahájení, které neumím nijak pojmenovat. Partie se vyvíjela víceméně vyrovnaně. Během hry se ovšem (a neptejte se mě jak) u našeho hráče zjevil izolovaný trojpěšec, a koncovka na sebe nenechala dlouho čekat. Karel měl ale dobrého střelce a nabídl remízu. Trenérka domácích však svému svěřenci řekla, ať hraje dál, že můžou ještě vyhrát (to na tom byl ještě Ivan všelijak). V nudné koncovce se toho moc nehýbalo a jak Ivan vyhrál, uzavřel se smír a tím potvrdilo naše vítězství 5:3.