Turnaje:
Klub:
Zajímavosti:
|
5.kolo : USK A - ODDM AI když Vánoce jsou ještě hodně daleko, naše áčko si zahrálo na Ježíška již začátkem února. Soupeři museli být asi velice hodní, když si od nás vykoledovali 7 bodů. Na tento zápas se naše družstvo sešlo ve velmi oslabené sestavě a to se docela podepsalo na výsledku. Chybějící Franta, Láďa Jahoda a Marťa Kaprálek byli nahrazeni Tréfou, Leničkou a Smělým Jiříkem. A byli to právě tito hráči, kteří zahraňovali čest našeho družstva, když oba chlapci remizovali a Lenka o svou remízu přišla až padnutím praporku. Honza Němec se konečně dočkal v áčku první šachovnice a dalšího soupeře s elem přes 2000. Zahájení asi nerozehrál nejlépe, nicméně se statečně bránil soupeřovým útokům po královském křídle. Nakonec se však na šachovnici objevila smrtelná vazba, která stála Honzu figuru. Jak to přesně bylo, se dovíme z Honzova komentáře, který již po státnicích (všichni gratulujeme) snad bude mít dost času na komentování. Na druhé šachovnici zápolil pan Fica. Bílými se mu ale nepodařilo získat výhodu a když ještě ve střední hře ztratil figuru, bylo o výsledku partie rozhodnuto, přestože se hrála až do matu. Jirka Šmejc se s Prokopem někde chvíli zdrželi, a tak se partie na třetí šachovnici začala hrát o něco později. Soupeř Jirku překvapil nepříjemnou zavřenou sicilskou a ještě k tomu s f4, že se z toho už nevzpamatoval. (No hrajte proti tomu něco ...) Postupně pak Jirka ztratil pěšce, a když se ještě snažil na šachovnici vyvolat komplikace, i kvalitu. Pak se ještě jeho jezdec ocitl na ztracené vartě, takže z kvality se stala věž, a Jirka podepisoval partiář. To Prokop na čtvrté šachovnici rozehrál svůj oblíbený dámský gambit docela dobře. Vhodnými výměnami pak dosáhl silného centralizovaného postavení dámy a jezdce a vzhledem ke slabosti soupeřovi poslední řady a bodu f7 i výhody. Jenže uplatnit takovou poziční výhodu při daném materiálu je velice těžké, navíc když soupeř měl na dámském křídle výhodný poměr pěšců 3:2. Prokop se tak rozhodl uplatnit výhodu v jezdcové koncovce, ale černý stačil zaktivizovat krále. Partie by nejspíš skončila remízou, pozice se i několikrát opakovala, ale pak Prokopův soupeř ještě zkusil poslední léčku, do které, již s remízou smířený Prokop, spadl a bylo jasné, že ztratí svého zatoulaného jezdce. Zdrcený Prokop se pak ještě snažil partii uhádat na remízu trojnásobným opakováním pozice, ale za prvé na reklamaci již bylo pozdě a za druhé se pozice opakovala stejně jen dvakrát, jak bylo následně zjištěno. Znechucený Prokop pak partii vzdal. Pátý stůl patřil mě. Tady mě také soupeř zaskočil nepříjemnou sicilskou s 2.c3. Nějaký slavný šachista (bohužel teď nevím kdo) toto zahájení charakterizoval slovy : Bílý nemůže prohrát, černý prohrát může. A přesně v tomto duchu se partie odvíjela. Mojí malou nepřesností v zahájení si soupeř bezproblémů vytvořil výhodu. Pak se ale i on dopustil předčasného postupu pěšce v centru a dal mi tak šanci na vyrovnání. Chtěl jsem ale víc, a místo vyrovnání jsem si přivodil velké problémy s jezdcem. Soupeř mohl dosáhnout veliké výhody, ale po nepřesnostech se situace jakž-takž stabilizovala. Bohužel jsem na řešení problémů v obtížné pozici spotřeboval ještě více času, než je u mě obvyklé, časová tíseň na mě brzo dopadla, ztratil jsem pozici a ještě v závěru jsem dostal hnusnou vidličku. Fuj. Na šesté šachovnici za nás nastoupil Ivan. Poměrně rychle ztratil jednoho pěšce ve střední hře a když ztratil ještě druhého v koncovce, vypadalo to i tady na beznadějný výsledek. Ivan však bojoval dál a díky dvojici střelců zázrakem dokázal partii ještě zremizovat. Měl docela šťastný den, protože vyhrál i pětikilo ve Fortuně. Na sedmé šachovnici si Lenka zahrála svou oblíbenou Charouskovu variantu španělské a bezproblémů tak vyrovnala. Mohla ale dosáhnout ještě více, kdyby výměnou f-pěšce otevřela sloupec na soupeřova krále. Ten by pak musel řešit nepříjemné matové hrozby. Bohužel po pár nepřesných tazích získal její soupeř velkou výhodu, kterou ale Lenka dokázala eliminovat. A opět mohla chtít víc, když se jí podařilo získat čistého a-pěšce. Soupeři se ale podařilo vyměnit Lence černopolného střelce. Lenka pak nestačila zaktivizovat svého jezdce, který pak zůstal pasivní až do konce partie. To pomohlo soupeři, kterému pak scházel již malý krůček k výhře, nepochopitelně však vyměnil svého nádherného střelce právě za onoho pasivníka a na šachovnici se objevila naprosto remízová věžovka. Lenka však již měla praporek na spadnutí a soupeř to utahal až k bodu. Na osmé šachovnici za nás bojoval Jirka Smělý. Partie jsem ale sledoval velmi málo, nevím tak přesně, co se tam dělo. Myslím si ale, že se oba soupeři rozhodli více bránit než hrát, a na šachovnici se objevili nestejní střelci a remíza. Jirka tak vybojoval pro tým druhou remízu, škoda však, že jeho soupeř neměl elo. Utrpěli jsme tedy porážku 7-1, což žádným úspěchem není. Doufám, že příště nějaký Ježíšek zase bude nadělovat nám. Nyní jedna partie za všechny: Formandl Antonín (1757) - Hacaperka Michal (1571)Sicilská(B22) Na závěr ještě malá anketa. Zeptali jsme se několika světových šachistů, jaký je jejich názor na zkrácené časové tempo v pražském přeboru. Petr Svidler: Vždyť se při zkrácení časového limitu narušuje ucelenost hry. Jak klasické, tak zrychlené šachy jsou dobré samy o sobě, proč z nich vytvářet takový podivný hybrid? Peter Leko: Chtěl bych jasně vyjádřit své kritické stanovisko: nová pravidla Pražského šachového svazu se stále více vzdalují klasickému šachu. Nová časová kontrola nemá nic společného ani se zrychleným, ani s klasickým šachem. Rustam Kasimdžanov: Ze všeho nejmíň se mi líbí tendence maximálního zkracování časové kontroly. To vede k degradaci šachu. Boris Gelfand: Jak vůbec přijmout tuto časovou kontrolu? Je to absolutně jako spadlá z nebe. Když bylo zvoleno toto řešení, byli na zasedání pouze dva hrající velmistři - Širov a Azmajparašvili. Z nějakého důvodu vzali v úvahu pouze ty, kteří chtěli říci "ano", i když bylo daleko více odpůrců. Alexandr Morozevič: Samozřejmě, že když přejdeme na novou časovou kontrolu, tak se budu přeorientovávat, ale nemyslím si, že zrychlení přivede k tak velkým pozitivům, o kterých se nyní tak mnoho mluví. Ivan Trefil: Mně je to jedno. Na celou partii mi stačí 15 minut. |
