S Hortem v taxíku

Jak známo, v neděli 18.9. se v Praze na Žofíně konala oslava 100 let organizovaného šachu v Čechách. Samozřejmě byla pozvaná i v Německu žijící legenda našeho šachu Vlastimil Hort. Sice kvůli určitým okolnostem nemohl stihnout začátek galavečera, který začínal v 19 hodin, ale sám měl velký zájem zúčastnit se této slavnosti alespoň se zpožděním. Letadlo z Frankfurtu mělo na pražské ruzyňské letiště dosednout ve 20:15.

Vedení svazu plánovalo vyslat někoho na letiště k vyzvednutí pana Horta a k co nejrychlejšímu dopravení jej na Žofín. A když jeden z čelních představitelů ŠSČR – generální sekretář ing. Jiří Krejnický požádal o tuto službu mě, nemohl jsem odmítnout. Možnost strávit osobně nějaký čas s tak slavným šachistou se nenaskytne každý den.

Na letišti jsem nervózně stepoval již hodinu před předpokládaným příletem letadla a v duchu si plánoval otázky a různá šachová témata, o kterých jsem se chtěl s panem Hortem během cesty na Žofín bavit. Letadlo z Frankfurtu dosedlo na ruzyňské letiště přesně ve 20:19 a po dalších přibližně deseti minutách se pan Hort objevil v příletové hale. Po krátkém přivítání a představení jsme si to rychle namířili k nejbližšímu taxíku. Během této cesty jsem pouze stihl jediný dotaz (ten jsem měl nařízený z vyšších míst), jestli by pan Hort souhlasil s rozhovorem pro Českou televizi. Odpověď byla kladná. Pan Hort byl očividně v dobré náladě, jen bylo vidět, že na Žofín se chce dostat co nejrychleji.

Vybral jsem tedy první taxi, které mi přišlo na oči, a po malé debatě s taxikářem jsme vyrazili na Žofín. Pan Hort ještě vznesl požadavek, aby to bylo, pokud možno, co nejrychleji. Taxikář odvětil, že se bude snažit a vyzvídal, co se na Žofíně děje. Po mé odpovědi, že šachisté tam mají slavnost a že veze v autě šachovou legendu Vlastimila Horta, evidentně pookřál. Bylo vidět, že Horta zná.

Říkal jsem si, že teď přišla moje chvíle a chystal se s panem Hortem pohovořit o předem pečlivě připravených tématech ( jeho účast v pražské soutěži družstev, anketa o nejlepšího šachistu století – koho on by volil a proč, šachy a internet + hraní šachu na internetu, nastávající mistrovství světa v Argentině, jaké postavení mají šachy v Německu, případně aby ho srovnal s tím u nás, jestli sledoval články IM Hausnera o jeho kariéře loni v Československém šachu a jak se mu líbily a co by k nim doplnil apod ).

Bohužel, k ani jednomu z těchto témat jsem se nedostal. Ukázalo se, že pan taxikář je opravdu nezmar a že můj výběr taxi nebyl zrovna nejšťastnější. Stěží jsem kdy potkal tak upovídaného člověka. On celou cestu jen mlel a mlel a mlel a mlel a…mlel. O vládě, jak je strašná a neschopná, o tom jak je stát úplně vytunelovanej a rozkradenej a že nás čeká ještě asi 80 arbitráží. O tom jak to tady za komunismu bylo hrozný a jak tu trpěl, že prý chtěl dělat pilota, ale nebylo mu to umožněno. O tom jak mu STB nabízela spolupráci, ale on hrdě odmítl. O tom jak chtěl v šedesátém osmém emigrovat. O tom jak chtěl v šedesátém devátém emigrovat. O tom jak jeho kamarád - pilot dostal rozkaz sestřelit nějakou německou stíhačku na našem území, ale neuposlechl a tak ho zavřeli na několik let. O nějakém leteckém paragrafu, který nám pak i přesně citoval. O tom jak pomáhal zakládat Občanské fórum a potkal tam člověka, který kdysi dělal nějakého velitele věznice v Jáchymově a ten tam nechával nosit na nosítkách rozstřílené vězně, kteří se pokusili uprchnout, aby si to tito zapamatovali a také se nepokusili uprchnout. O tom jak se bývalí vysoce postavení komunisté mají dobře a normální poctiví lidé (např. on) špatně atd atd atd. Pan Hort pozorně naslouchal a občas pronesl nějakou trefnou poznámku. Já, bohužel, jsem k těmto tématům neměl moc co říct…

Jediné, co mě zaujalo, bylo vyprávění pana Horta o tom, jak chtěl emigrovat již mnohem dřív, že by to pro něj nebyl problém, protože byl rozvedený a něco uměl, ale jedinou překážkou byl jeho syn, kterému je teď 38 let a je vdovec.

Co se týče šachu, tak jedinou otázku položil pan Hort mně, když se mě zeptal, kdo že ten bleskový přebor republiky vlastně letos vyhrál. To jsem samozřejmě nevěděl, protože přes den jsem hrál poslední kolo na ProMoPru a o vítěze na Žofíně jsem se pak moc nezajímal…Ale aspoň jsem se chvíli snažil udržet šachové téma při životě tím, že jsem si postěžoval jak málo chybělo k mojí účasti. Že právo hrát tam mají v podstatě jen velmistři + regionální přeborníci a že mně účast unikla opravdu jen o vlásek. Pan Hort mě pak uklidňoval, že to nevadí, že to třeba vyjde příště a že šachista se má pořád dívat dopředu a věřit. Jeden turnaj skončil, ale další brzo začne a na tom se bude třeba dařit lépe.

Po necelé půlhodince jsme dorazili k cíli a i když jsem si tu jízdu představoval trochu jinak, v žádném případě jí nelituji. Jenom holt musím příště pečlivěji vybrat taxikáře.

Hráči DDM s šachovou legendou Vlastimilem Hortem